Proč je tak těžké se začít bránit

Příčina je u všech obětí manipulátorů stejná. Pozoruji to každý den — u klientů na první konzultaci i u těch, se kterými spolupracujeme dlouhodobě.

Ve chvíli, kdy je agresor napadne, manipuluje jimi, vyvolává v nich pocit viny — jsou paralyzovaní. A to, že by se vůbec mohli bránit, je ani nenapadne.

Proč oběť nereaguje?

Útokům agresora nemohou uvěřit. Zoufají si a hledají odpovědi na otázky proč se k nim tak chová. Možnost bránit se jim nepřijde na mysl ani dlouho potom, co útok skončí.

To je ten největší kámen úrazu: je velmi těžké se začít bránit, pokud mě ani nenapadne, že bych mohl.

Odpověď zní jednoduše, ale generuje řadu dalších otázek:

• Proč mě to, že se můžu bránit, nenapadá, zatímco jiné lidi ano?
• Co udělat pro to, aby mě to napadat začalo?
• Jak se bránit efektivně, aniž bych si sám ublížil?

Jak to vidí manipulátor

Stejně jako oběti nenapadne, že by se mohla bránit — agresorovi nenapadne, že by se mu někdo bránit mohl. Má za to, že dělá to nejlepší, co může. Proto bývá překvapený, když se mu někdo bránit začne.

Představte si: jste ve vztahu s někým, kdo vám nikdy neřekne „to mi není příjemné” — a najednou vám řekne „dost!” Agresor je v šoku. Na obranu není zvyklý. Následuje ještě intenzivnější útok. V krajních případech přechází agrese i do fyzické podoby.

Kde se to bere: dětství jako základ

Pokud se s odmítnutím vlastní obrany setká dítě, vyhodnotí ji jako nevhodnou strategii. V tu chvíli je pro ně výhodnější ustoupit — než riskovat hněv rodičů nebo ztrátu domova. Schopnost bránit se se u takového dítěte časem prostě nevybaví.

Zkuste se ohlédnout do vlastní minulosti. Které situace vám vzaly přirozenou schopnost bránit se? Kdy jste se raději stáhli a vůbec nebojovali?

Oběť čeká na svolení, které nikdy nepřijde

Typická oběť místo obrany přemýšlí, proč se k ní agresor chová agresivně. Pokouší se mu vysvětlovat, že se tak nesmí chovat. A zjišťuje, že ať udělá cokoli — vždy je to špatně.

Pak přichází ta největší past: oběť čeká na agresorovo svolení se bránit. Čeká, až pochopí, že je agresor. To je stejné, jako čekat na to, že lev, který vám ukousne nohu, se za to omluví.

Možnost bránit se vám náleží kdykoli se cítíte ohrožení. Nepotřebujete k tomu ničí svolení.

Co dál: dva pilíře obrany

Aby obrana fungovala, potřebujete dvě věci:

1. Rozklíčovat původ — porozumět, proč se nebráníte a kde se vzorce chování vzaly.
2. Natrénovat nové reakce — konkrétní nástroje a postupy, jak agresi obrátit zpět k agresorovi.

Pokud se opakovaně ocitáte v podobných situacích nebo si nejste jisti, zda jsou vaše reakce efektivní — přečtěte si také: Co se stane, když se začnete bránit?