Pozitivní halucinace

Stává se Vám, že někdy přijdete pozdě? Jak zareagujete a jaké to ve Vás vyvolá emoce?

Včera jsem se inspiroval na jednom firemním workshopu v malé skupince, kam přišel jediný člověk včas a všichni ostatní pozdě. Takové situace ve svých kurzech využívám k demonstraci toho, jakým způsobem se opozdilci se svým pozdním příchodem vypořádávají. Sleduji, jestli tam budou nějaké náznaky prožívání viny nebo nebudou a jak na to zareagují. Toto téma v případě zájmu rozebírám i na seminářích a kurzech, kde se dozvíte správné reakce.

Na zmíněném workshopu mě zaujala reakce jedné z klientek, která říkala, že dnes je moderní se za pozdní příchod neomlouvat a místo toho raději „pozitivně afirmovat“. Už jen slovo „pozitivně“ mi zní hodně podezřele. Nechal jsem si tedy vysvětlit, jak taková pozitivní afirmace vypadá. Prý místo omluvy máte říci „To jsem ráda, že jste na mě tak dlouho čekali“. Údajně tak navozujete jakousi pozitivní atmosféru.

Když někdo řekne „pozitivní afirmace“, napadá mě k tomu hned spojení „pozitivní halucinace“ a je to něco na úrovni modlitby, ten efekt bude asi stejný.  K pozitivní afirmaci, která měla být náhradou omluvy, mě napadlo, že je to také jasná agrese. Musel jsem ale nejdříve vybudovat nějaký aparát, abych účastníkům přinesl exaktní a logický důkaz toho, že to splňuje podmínky zobecněné agresivity, s jejíž definicí na seminářích a workshopech pracuji.

Pokud Vás téma, jak se dá do něčeho pozitivního zabalovat celkem brutální a masivní agresivita, zaujalo, tak přijďte na seminář a tam se dozvíte více. Je to jedno z témat, které mě nejvíce baví – odhalovat to, co se tváří jako něco krásného a dokazovat, že je to agrese jako vyšitá a že to není nic jiného než naleštěné prdy.

Pod článkem najdete ještě jednu srnku, („nevinné srnky“ jsou stripy, které jsem vymýšlel a psal, když jsem na to měl ještě dost času) na které takovou afirmaci ukazuji. Můžete se tedy podívat, k jakým absurditám afirmace mohou vést.