Co mám dělat aneb zaručený návod (na půjčování si emocí)! 2/2

Kdo ještě neviděl první část tohoto příspěvku, tak si jí nejdřív pusťte zde, aby vám neunikla pointa. V dnešním videu se dozvíte několik zajímavých informací. Např. to, že manipulace se dá definovat jako reinterpretace emocí. Pokud Vás tedy někdo přesvědčuje o tom, že Vám má být příjemné něco, co je Vám ve skutečnosti nepříjemné, tak Vámi manipuluje. Tečka! Dále se dozvíte, co se stane, když se manipulaci a jiným formám nefyzické agresivity začnete bránit.

Bezprostředně po ukončení školící akce bývá běžnou praxí, že na ní, ještě stále v euforii, napíšete recenzi. Zaznívají chvály, jak je školení skvělé, jak Vám to změnilo život, a tak podobně. Pak už se ale k tomu nikdo zpětně nevrátí a už nikdo nenapíše tu realitu, která později nastala. Je to proto, že člověk už cítí vinu z toho, že se očekávaný efekt nedostavil. Hlavou se mu po tom honí „Já jsem ten úžasný návod nenaplnil, já jsem ten špatný“. Je to takový šoubyznys. Tak se vydělávají peníze – jako když jdete do kina a máte hezký zážitek, který za chvíli vyprchá. Často se na takové školení přihlásíte znovu v domnění, že Vám něco uniklo, že jste možná něco nepochopili. Výsledek bývá stejný – nic se nezměnilo nebo se cítíte mnohem hůř.

Pojďme si udělat cvičení a zjistit, jestli se na takovou zkušenost dá napasovat definicemanipulace. Jestli dochází k reinterpretaci emocí. Ve chvíli, kdy jste na seminářích přesvědčováni o tom, že musíte překonávat situace, které jsou Vám nepříjemné a řešit je způsoby, které ve Vás vyvolávají negativní pocity, s argumenty, že je potřeba se takových pocitů zbavit, jedná se o jasnou reinterpretaci. V ten okamžik je to manipulace a manipulace je druh nefyzické agresivity. Pozor na to. Pokud Vám to, že je Vám něco nepříjemné, neřeknou emoce, tak Vám to ve chvíli, kdy znáte definici agresivity, může říct rozum.

Klientka ve videu zmiňuje situaci ze semináře, kdy účastníci dostali papír A4, na kterém byly vypsány situace z pracovního prostředí a k nim přiřazeny ty správné emoce, ke kterým by jednotlivci měli dojít a které by měli cítit. Ve chvíli, kdy k těmto emocím účastníci dojdou, teprve potom budou dle školitelů schopní se stát top manažery. Slušný brainwashing, který mi připomněl jednu nejmenovanou sektu, která má v knize uvedeno, že si mají její účastníci vzájemně vypínat emoce a tuto schopnost trénovat.

Jakou motivaci mají instituce, zaměstnavatelé, školitelé a lektoři k takové manipulaci a vymývání mozků? Proč lidem likvidují důvěru ve vlastní emoce? Proč všichni tvrdí „my to děláme pro jejich dobro, aby se všichni měli nádherně…“. Přitom tu zjevně něco nesedí. Proč to dělají i rodiče svým dětem? Proč si to dělají lidi navzájem? Víme, že je to manipulace, víme, že je to agrese. Jaký může být motiv? Vybavuji si ještě jednu pěknou reinterpretaci emocí u jedné církve a to, že Vám vybírají partnera a v podstatě Vám říkají, koho máte mít rádi. Co se tedy stane s člověkem, u kterého rozmlátím důvěru v jeho vlastní emoce? Bude poslouchat mě. Takový člověk pak neví, co je pro něj dobré. Co je mu příjemné a co je mu nepříjemné. Proto to pak potřebuje slyšet z venku. Nastává u něj fenomén „půjčování si emocí“. Emoce mi původně říkají, co mně je příjemné a nepříjemné, co mě poškozuje nebo nepoškozuje, čemu se mám vyhnout, čemu se mám přiblížit. Bez emocí se proto nedá žít. Nevím pak, co jsou mé potřeby a co mám dělat.

Když vezmete oběť a vytrhnete jí ze škodlivého vztahu, ona tam rychle vletí zpátky. Proč? No protože neví, co má dělat. Protože si celou dobu půjčovala emoce od někoho jiného, kdo jí říkal, co je dobré. Ve chvíli, kdy si od někoho půjčujete emoce, naplňujete jeho vlastní potřeby.

Toto může být jeden z důvodů, proč oběť nerozpozná na začátku vztahu, že ten partner je pro ní potenciálně nebezpečný. Ze začátku je totiž příjemný v tom, že se tváří, jakože zná všechny Vaše potřeby a že Vám ty emoce ochotně dá, že Vám je půjčí. Ve fázi zamilovanosti navíc máte jedinou potřebu a tak ke konfliktu potřeb hned nedojde. Tam si společnou potřebu navzájem vyvoláváte a navzájem uspokojujete. Postupně ale ve vztahu zjistíte, že už tam jde hlavně o ty jeho potřeby a že ty Vaše uspokojoval jen do té doby, dokud byly stejné jako ty jeho.

„Co je potřeba udělat, když si to člověk uvědomí? Jak si pomoct?“ Ve chvíli, kdy mi tuto otázku klientka pokládá, začíná si vytvářet potenciální závislost na mně. S klienty můžu pracovat, můžu je někam vést, ale právě i z tohoto důvodu ode mě ten návod nedostanou. V rámci terapeutického postupu předám klientům know-how, které je o něčem jiném, než o návodu. Reakce je většinou údiv: „tohle to?!“ Pak jim trvá většinou několik týdnů, než pochopí, že tudy cesta vede.

Dostávám i zpětnou vazbu ohledně partnerů manipulátorů, kteří na změnu chování oběti, se kterou pracuji, reagují velmi prudce. Na seminářích proto také učím, jak se na takovou situaci připravit a co mohou klienti očekávat ze strany partnera ve chvíli, kdy si od něj přestanou nechat ubližovat. Agresor většinou změní formu agrese, kterou používá. Znám případy, kdy nefyzická agrese přejde do agrese fyzické. Tam je to trochu štěstí v neštěstí, protože v tu chvíli můžete zapojit spoustu dalších lidí. Klasický problém všech obětí nefyzické agrese a manipulace totiž je, že jim nikdo nevěří. S monoklem už můžete zapojit celý sociální aparát, který máte k dispozici. Ale to už je katastrofický a výjimečný scénář.