Žádné produkty v košíku.
Nezařazené
Domácí úkol: Jaké znáte formy nefyzické agrese?
A můžete si pomoci tím, ze zkusíte odpovědět na tyto otázky:
– Existuje vůbec cosi jako nefyzická agrese?
– Co mají společného nefyzická a fyzická agrese?
– V čem se oba druhy agresivity liší?
– Která z těch forem vám připadá horší?
– Jak dlouhé trvání má nefyzická agresivita?
– Je nefyzická agresivita na první pohled zřejmá, nebo může nabývat i nějakých skrytých forem?
Pokud ve vás některá z těchto otázek zarezonuje, tak si zkuste vybavit konkrétní situace, ve kterých jste se s něčím takovým setkali. A o takový příběh se poté můžete podělit v komentářích pod tímto příspěvkem.
Příště vám pošlu opět video, ve kterém se dozvíte, jak se k této problematice stavím a třeba se mi podaří i zodpovědět některé otázky, které ve vás tento domácí úkol vyvolá, nebo na které už hledáte odpověď delší dobu.
když můj manžel nemá argumenty v diskuzi, když udělá něco špatně tak veškeré moje snahy o vyjasnění situace končí vždy z jeho strany slovním útokem typu "a ty jsi udělala/neudělala tohle". také velmi rád mi předhazuje moje chyby, vyčítá přešlapy ale nikdy nechce slyšet o těch svých. za každou cenu se mně snaží umlčet nesmyslnými řeči a vždy je všechno moje vina… slovním útokům se těžce odolává, hlavně když druhá strana žije ve své vlastní realitě a tu skutečnou odmítá "protože prostě ne a hotovo".
tak to je jako bych to napsala sama, bohuzel. U nás to pak ještě přejde do jeho stavu šílenosti, třeba hulákání, hodinu máchání mi rukama před obličejem, znemožněním odchodu do jiné místnosti, rozbíjením věcí. Minule hrnek do dřezu, rozbil dřez i hrnek, teď jsme nechávali zasklít dveře, kterýma práskl tak, že je vysklil. Nevadí mu ani vyděšené výrazy našich dvou psů a kocoura. O mém ani nemluvím. Když sednu do auta a odjedu, nikdy ho nezajímá kam jedu a kde budu spát. ve finále se vrátím, nevím proč bych já měla spát někde v autě. Mám ale pocit, že nejlepší by bylo se již nikdy nevrátit.
Posudzovanie, hodnotenie, chválenie, kritizovanie, nálepkovanie, ponižovanie, zahanbenie, oslavovanie, obviňovanie.
presne ako u nas, ked dochadaju argumenty tak zacne zvysovat hlas a poukazovat na to co som spravila respektive nespravila ja….. a priznat si vinu to absolutne nepozna, vzdy je navine niekto iny…
Takový člověk má být zodpovědný za své chování. JE TO NÁSILÍ a má být trestán. Žádná TOLERANCE.
Nefyzická agrese existuje a je daleko horší než fyzická agrese. Má taky daleko horší následky na oběti. Nemusí skončit nikdy! Oba druhy agresivity se od sebe liší tím, že fyzická má jasný začátek a konec. Obě agrese mají společné to, že "za to, můžete vždy Vy", nikdy ten, kdo agresi vykonává. Žila jsem 13 let s psychopatem, nyní bojuji již 5 rok o své děti, abych je dostala do své péče. Otec používá na děti právě onu nefyzickou agresivitu- nelze ji ihned rozpoznat-schovává se po výchovou, láskou rodiče, strachem o dítě, chránění dítěte před druhým rodičem ve jménu lásky apod.
I já tohle moc dobře znám,muj bývalý přitel je také takový,také bojuji o svou dceru,vím jaký je a co dokáže,ale nikdo mi to nechce věřit,Tak nakonec jsem vždy já ta špatná
Tak nejsem jedina zenska na svete, ktera bojuje uz 13 let s psychopatem, ktery me obral i o deti a majetek. A utoci dal. Na svoji stranu stahl i moji matku. Deti jsem vysoudila nastesti zpatky, trvalo to 2 roky, ale natolik mi tahle zkusenost otevrela oci, ze uz se nenecham napadat. Jak se dalo jsem byvaleho i matku odrizla, mrzi me jen, ze detem nemuzu zakazat styk s nimi, aby jim nevymyvali mozky, ale uz taky lecktere jejich hry prokoukly. Je to sila. A podle me to delaji zamindrakovani jedinci bez sebevedomi, kteri se hoji na bolesti druhych.
čeká mě rozvod s psychopatem..:-( můžete mě kontaktovat někdo, kdo už si to zažil a poradit, jsem proti němu uplně sama a mám hrozný strach o své dítě
Rozvádím se s psychopatem. Sebral, zmanipuloval mé dvě dcerky. Nechtějí mě, myslí si jen to nejhorší, věří těm jeho lžím… Jsem sama, bojuji o ně, bojuji za ně a jejich pohodu. A zatím mám pocit, že je to boj s větrnými mlýny… Bůh ví, jak to celé dopadne. Snažím se dýchat, nezbláznit se.
u druheho prispevku uplne vidim svuj zivot….az na to ze s tim clovrkem ziji porad.a to jen z duvodu ze jsem na rodicaku a uz se moc tesim do prace a zacnu menit smer zivota…
Nefyzická agresia je oveľa nebezpečnejšia ako fyzická, pretože si ani nemusíte uvedomiť, že sa práve deje. Navyše, ak je agresor váš partner, ktorého milujete, všetky signály prehliadate a verbálne útoky s láskou odpúšťate a vstrebávate pocity viny jeden za druhým…až do momentu vytriezvenia. V mojom prípade to bolo rapídne zhoršenie zdravotného stavu. Môj agresor to označil ako výsledok môjho predchádzajúceho zlého spôsobu života ( moja vina samozrejme ) a našiel si milenku ( čerstvá a zatiaľ zdravá obeť )…Pri fyzickej agresii hneď viete na čom ste, máte šancu sa skôr zobudiť a vzťah ukončiť.Ak je agresor navyše inteligentný a charizmatický, nemáte šancu to na začiatku spoznať. Ak som sa cítila zle po jeho slovnom útoku, dostala som ružu alebo iný darček. Tak to bolo stále dookola…nakoniec prevažovali len osočovania a útoky aj na verejnosti.
tak to je úplně přesné, stále dokola útoky a usmiřování, kdy se mi vnucoval tak, že už jsem nevěděla co mám dělat…vždyť jsem měla právo být naštvaná, nikdy nechápal, že něco provedl…prostě druhý den dělal jako by nic, nebo za mnou dolézal a nebo byl uražený on…hrůza, už spolu nejsme, ale stále z toho nejsem venku, máme spolu dceru, takže komunikovat musíme….stále se chce dostat hlavně ke mě..
Po 23 letech jsem odesla od psychopata i s detmi a je to to nejrozumnejsi, co jsem kdy v zivote udelala. Mela jsem strach…ktery on ve mne roky pestoval…se ozvat, osamostatnit, vest svuj vlastni zivot. Najednou me nikdo nesleduje, nekritizuje za blbosti, neurazi, neponizuje a hlavne nefyzicky netyra!!! Je treba sebrat odvahu y utect,doslova. A za ta leta s nim jsem fyzicky i psychicky tak odolna, ze zvladnu vsechno:)preji vsem odvahu, jinak to nikdy neskonci, ja take jeste nemam klid, ale uz neziju vedle nej, mam ho jen hluboko v mozku, bohuzel, ale pry se to casem otupi….
Máte můj velký obdiv. Já se k tomuto kroku chystala 25 let. Letos jsem byla rozhodnuta, že hned v lednu to společné nesoužití skončím. źe už urážek a hádek bylo dost. Jenže osud zapracoval, muži diagnostikovali karcinom prostaty a vše je jinak. Ke všem výčitkám přibyly i obvinění, že za jeho chorobu mohu já, že se konečně dočkám že umře, … A já nemám to svědomí mu říci, že odcházím. Ne kvůli nemoci, ale kvůli
tomu prostředí nehodícímu se k žití.
Tak žila jsem s agresorem pouhých 2,5 roku. Stačilo. Nefyzická agrese existuje, má různé formy. Společného s fyzickou mají to že agresor chce své oběti co nejvíce ublížita ponížit jí. Po nefyzické agresi nemáte modřiny. Akorát já si musela utřít obličej, protože mi do něj plivl. Mám dojem, když si tak rekapituluji těch dva a půl roku, že nefyzická agrese je přítomna od začátku vztahu, jen jí na začátku oběť nepozná a dojde jí to až mnohem později. Jako mě. Protože jsme od sebe bydleli 100 kilometrů začalo to sledováním na whatsappu. Musela jsem okamžitě odepisovat na zprávy. Pokud se tak nestalo začal psát vyčítavé zprávy. Když jsou ti druzí přednější, tím byla myšlena i moje rodina, tak já už nepřijedu. Takže jemný nátlak a vyčítání. Taky vám dá vybrat buď on nebo vaši přátelé. Protože jsem ho milovala a chtěla být s ním samozřejmě jsem se přizpůsobila. Pak si ten můj agresor hned na začátku vztahu začal připravovat půdu pro svou další agresi. Řekl mi. Víš, já jsem nervák a když ti řeknu, že jsi píča tak to neznamená, že tě nemiluju. Vzápětí mi řekl že mě má radši než svojí mámu. Bože já byla zamilovaná a blbá. Když se ke mě nastěhoval začala se agrese projevovat častěji a častěji. Nejvíce to byly opravdu vulgární nadávky, kdyby zůstal jen u té pí… bylo by fajn. Další formou bylo mlčení. I týden. Dokud jsem já nepřišla a nezačala se vtírat. Pak mě bylo milostivě odpuštěno a bylo mi řečeno víš kdybys mě nevytočila, znáš mě, tak bys měla vědět co nemáš dělat. A já se tak snažila konfliktům předcházet. Jo výborná vychytávka je sex za odměnu, odpírání sexu když se nechovám podle agresora, a když už se jako přestal zlobit, dovolil mi mu ho vykouřit……… Když jsem se náhodou občas postavila proti němu a došly mu argumenty, vytahoval co já všechno udělala a řekla špatně, měl paměť jako slon, občas jsme nechápala jak je to možné. Jo a ponižování. Kde bys beze mě byla, než jsem se nastěhoval měla jsi holou pr…. Přitom já měla zařízený byt a on přišel z ubytovny. Beze mě chcípneš, a když už opravdu nevěděl kudy kam tak debaty končily. Nojo machruješ tady a děláš přechytralou. Na konci už bylo i vyhrožování fyzickým násilím, už jsme se ho opravdu bála. Těsně před jeho odstěhováním vyhrožoval zničením bytu. Naštěstí našel jinou vhodnější oběť, nastěhoval se k ní a myslel si jak mě potrestal když odešel. Hurááááá. Obávám se že nefyzická agresivita dřív nebo později skončí fyzickou
velmi mi to připomíná moje soužití s psychopatem, taktéž necelé 3 roky a to se nám stihly narodit děti dvojčátka. Ani toto náš vztah neukolíbalo ba naopak – díky dětičkám jsem se snažila stále či pořád dokola najít spolenčnou řeč, "fígle" jak na něj a jak předcházet jeho výčitkám a výbuchům. Jinak, si myslím, bych byla pryč už dávno. Přestože jsme měli děti, pracoval daleko v zahraničí, takže mi zdálky sledoval na whatsapp a podobných a vyhrožoval, deptal debilními dotazy. Zpětně si vybavuji i drobné maličkosti, nefyzická agrese tam byla už úplně od počátku. Jen na začátku se víc snažil, než mě dostal tam, kde mě chtěl mít. Přetvařoval se a bezostyšně lhal jaká jsem jeho princezna a jak mě bude na rukou nosit. Nestalo se tak, ten člověk neměl žádný cit ani ke mně a bohužel ani ke svým dětem, jak smutné zjištění. Nejlepší volba byla odejít a jsem ráda, že jsem to udělala, přestože máme ještě veškeré soudy v řešení, vidím světlo na konci tunelu a alespoň už mě nikdo neponižuje, nesleduje a nefyzicky netýrá…
Co maju ti psychopati s whatsapp??? Aj moj mal a vyzadoval nech si to nainstalujem – vyzdrzalo mi to 2 dni 😀 treba zrusit sledovanie aktivity, to ho nastve haaaa
haha tak to jste mě pobavila :). Jo chtěl to z toho důvodu aby mě mohl sledovat.. a nadával když jsem si skryla status online? zatímco on sám byl online pořád… mazec.. čtu to rok zpětně a při vzpomínce mi je šoufl.. díky bohu už jsem z toho pryč!!!!!
Nefyzická agresivita je oveľa horšia ako tá fyzická a to jednak z toho dôvodu, že rany spôsobené nefyzickou agresiou nie sú na prvý pohľad viditeľné a veľmi dlho sa hoja, ak sa vôbec niekedy zahoja. Tým, že ich nie je vidno a často sa úmyselne skrývajú pomoc prichádza neraz neskoro. Pri oboch formách treba aby bol agresor a obeť.Agresor si za obeť vyhľadáva slabšieho jedinca, no záleží aj na obeti do akej miery dovolí agresorovi ubližovať. Pomoc potrebujú obaja.
Podľa môjho názoru agresivita psychická,alebo fyzická sú rovnako nebezpečné,pretože obe zanechávajú po sebe následky na celý život.Tá psychická je o to horšia ,že sa nedá tak ľahko Vášmu okoliu rozoznať,alebo je možné,že to ani nechcú.jednoducho ľudia,ktorí ignorujú aj fyzickú agresivitu,tak na tú psychickú úplne kašlú.Psychickú agresivitu,ktorá sa Vám deje už od dieťaťa rozoznáte,až v dospelom veku.keď ste dieťaťa,tak sa pri nej iba cítite zle a cítite vinu aj za veci,ktoré nemôžete.Lenže vy v tom veku to neviete a nechápete,že prečo sa vám niečo také deje.A ste z toho zúfalý.Toto neskôr ovplyvňuje aj váš život a vaše rozhodnutia,že sa podvedome chcete dostať od toho čo najskôr preč.Najhoršie na tom je,ak sa od jedného agresora dostanete pod druhého.Že to tak je,zbadáte dosť neskoro.neskoro preto,lebo si myslíte,že chyby robíte iba vy je vám to aj tak podsúvané po celý život.Keď sa dostanete na dno po tretí krát a neviete už čo ďalej,tak vtedy zbadáte,že nie vy ste na príčine a nie iba za všetko môžete vy.Čím dlhšie žijete s takým človekom,tým viac do ovplyvňuje vašu psychiku.Najlepšou perličkou na tom je,že ten,ktorý vás psychicky deptá povie,že vy jeho.pretože je na dosť inteligentný a prešpekulovaný.A zhoršuje sa to hlavne vtedy,ak zistí,že vy naozaj chcete od neho odísť.Vtedy sa to začne ešte viac stupňovať.odísť od takého človeka,s ktorým máte deti a vy ste nezamestnaná a on to veľmi dobre vie,že ste po finančnej stránke na ňom závislá,tak zneužíva ako sa dá.Že sa s takým človekom rozvediete,je iba prvý krôčik k tomu,ako sa z toho bludného kruhu dostať.Pretože ak nemáte možnosť sa od neho úplne osamostatniť,myslím tým bývanie a majetkové vysporiadanie sa,pretože vy na to nemáte financie a ON povie,že tiež nie,tak je to zlé aj naďalej.Zostáva vám iba nádej,že sa vám to raz predsa len podarí zmeniť.
Nefyzická agrese je psychické týrání. Dlouhodobé psychické týrání, utahování smyčky. Když už oběť přestává dýchat, smyčka se povolí, dochází k uvolnění, nádechu oběti a nasbírání dalších sil. Je to staré známé nebe – peklo. Houpačka. Toužíme po tom nebi, které nám bylo ukázáno a tak snášíme peklo a modlíme se, aby už skončilo. Dlouho jsem se ptala, proč se mnou nemluví – dny, týdny, měsíce. Neustále jsem prožívala nepřetržitý pocit viny, kdy jsem se dokola ptala sama sebe, rekapitulovala všechny situace a marně se snažila vybavit, co jsem řekla nebo udělala. Proč ignoruje mě i dítě dlouhé měsíce, proč mu nezáleží ani na tom, že nás neuvidí, proč ignoruje mé narozeniny a nemluví se mnou, jde se bavit s přáteli. Mlčením mě dostával tam, kam chtěl, do soustavného pocitu viny, že jsem způsobila tento stav. Věděl, že mě tím dohání k šílenství. Stačilo pak jen když promluvil, řekl něco obyčejného, bylo to jako zázrak a já mu po týdnech psychického týrání mlčením, zobala z ruky. Mlčení – nejhorší psychická agrese, která může dohnat citlivého člověka i k tomu, že se zblázní. Normální člověk nevydrží nemluvit s někým, koho miluje, déle než den, dva možná tři, ale psychopat to vydrží hodně dlouho, především když vidí, že to na vás platí.
Ano, to mlceni je sileny, prisel domu a mlcel, na otazku, proc co se deje…vtdyt ty vis….ale ja nevedela,co jsem zase udelala,ze me tresta, vydrzelo mu to treba 2 tydny, ja pak cela stastna,ze uz na me promluvil tvrdila,ze mam toho nej chlapa na svete….jak smesny,ze:(
Ano mám takového přítele. Vykládá jak mě miluje, jak se mnou chce být. Pak slíbí že tehdy a tehdy zavolá, tak nezavolá a já čekám a trápím se. I když jsem mu řekla že mi to vadí,dělá to opakovaně. A já se trápím a trpím. Ponižuje mě to. Domluvíme se, že se sejdeme tehdy a tehdy. Pak mi volá v ten čas zveslou, že je úplně na druhém konce republiky. Ani se neomluví že nepřijede jak jsme se domluvili, že mi blokoval čas kdy jsem mohla podnikat něco jiného a jen mluví o sobě co on musí.To se také stalo již opakovaně. A pak mi zase vykládá jak mě miluje a jak se mnou chce být. Hra je si se mnou jak kočka s myší a chce mě utáhnout na hezká slovíčka. Chci se s ním rozejít, ale pak mu zase skočím na lep. Pracuji na tom postupně, mám ho ráda, ale myslím si že je to z jeho strany psychická agrese, která si hraje s mými city. Hodně to bolí a je to jako by mne fyzicky dusil. Takže je to vlastně schovaná fyzická agrese, ale o to horší, že je maskovaná, tedy hůře vidět. Hůře se pozná, a hůře se dokazuje…
Žila jsem v tom samém 10 let.. týdny, měsíce mlčení..vánoce beze slova.. obviňoval mě z nevěr apod.,zatímco ja byla pořád doma sama s dětmi,on nevynechal jedinou příležitost.. vždy dával přednost své zábavě, o děti se nezajímal.. až si jednou našel zase jinou a odešel.., lidem vyprávěl, že musel odejít, protože jsem mu nerozuměla.. a že je to tedy vsechno moje vina.. pes by si ode mně kurku nevzal.. dnes jsem 2 roky s dětmi sama, vystěhoval nás i z domova.. ale je mi lépe, začínám si vážit sama sebe a nepřipadat si jako hadr na zem..
A rozdíl mezi fyzickou a psychickou agresí? Málokdo vám uvěří.. jen blízcí a nejlepší známí.. protože monokly nemáte, bydlíte hezky,tak na co si byste si stěžovala.. 🙁
Ano, je tezke to vypravet nekomu, kdo o tom nic nevi, ja ted nastesti natrefila na 2 psychology, kterym stacila jedna moje veta a vedeli,o cem mluvim…je to uzasny pocit,kdyz vam nekdo rozumi a hlavne potvrdi, ze ANO, on je psychopat, ne vy!!ze neni normalni, ze mi zakazuje se ostrihat nebo si bez nej koupit rifle, protoze on musi zkontrolovat,jestli v nich nemam velky zadek!a o ponizovani, ztrapnovani pred navstevou, obvinovani ze vsech katastrof sveta atd.uz ani nepisu, to by bylo na knihu.
velmi těžká forma nefyzického násilí je mlčení a výraz bez mimiky.Na cokoliv žádná odpověď a pohrdavý pohled.Jinak se na vás nepodívá, nedotkne.Na jakoukoliv otázku, žádná odpověď, nebo na nejvýš "nevím".Nevíte proč, nevíte nic, nerozumíte tomu a ještě je atmosféra hustá, že by se dala krájet. To je snad horší než když na vás někdo křičí.
Deptalo mě mlčení při nutnosti dohodnout se na něčem důležitém. Když už se mi podařilo pobývat s exmanželem v jednom pokoji (když tušil, že se na něco budu ptát, mizel) a začít mluvit, tak začal dělat nějakou činnost, jako bych tam nebyla, doslova koukat přes mě, jako bych byla vzduch, předstíral, že vůbec nevnímá moji přítomnost. Vážně jsem začala uvažovat o tom, jestli nejsem blázen, jestli třeba jen nesedím, naprázdno neotvírám pusu a jen si myslím, že i něco vyslovuju… A když už nebylo zbytí a přišla jsem za ním do jeho pracovny, na 5x zopakovanou otázku nereagoval (šlo například o jednoduchou, ale závažnou otázku, na kterou stačilo jednoslovně odpovědět, třeba jestli zaplatil povinné ručení nebo to mám udělat já, nebyla v tom žádná výčitka, byl to neutrální dotaz na něco, co bylo víc než akutní) a posléze jen řekl: Neser mě!
Nefyzická agrese je…já tomu říkala psych.týrání,psychotyran…ale co…nebije mě,stará se o děti…peníze vydělává..tak co si mám stěžovat…Vše ovšem musí mít pod kontrolou-odchody,příchody,peníze..ty raději nedá z ruky,sice vše poplatí a tak,ale já nic prý nepotřebuji,jen bych utrácela..Vše raději zařídí,jen abych nikam nešla…,výplata na jeho účet…atd…dalo by se pokračovat…ale toto stačí..Nikdy jsem nechtěla ničit rodinu a setrvala v tomto vztahu.Dnes jsou ale děti dospělé…už nemám na co se ohlížet,mám jen strach,nízké sebevědomí,připadám si mimo domov neschopná…doma už mě taky nic netěší…
Zkuste si odpovědět na otázku – z čeho mám strach, čeho se bojím? Tohle jsem si řekla já, než jsem se mu postavila. Co mi udělá – peníze mi nedá, nemluví se mnou, nespí se mnou, nejí moje jídlo, nepomáhá mi vůbec s ničím, dítěte si nevšímá, občas mi jednu natáhne – v tomhle žiju, uvědomuju si, že to je špatné – tak co horšího se mi ještě může stát? Začala jsem studovat, výsledky ve škole mi dodávají ztracené sebevědomí a čím víc mám úspěchy, tím víc se bojí, že mě ztratí, protože si najdu slušnou práci a tím víc mě shazuje, že se nedokážu ani postarat o ty děti ani o sebe. Začíná kolem sebe kopat. Čeho se bojíte? Děti vám nevezme. V obchodě vás prodavačka obslouží, autobusák sveze, lékař ošetří, tak čeho se bojíte?
Ale KDE?! mam isť!!
S oblibou Vám budou tito tvrdit, že bez nich a bez jejich financí jste nula. Že nedokážete sama nic, ať si uvědomíte, že máte děti a jak byste je asi uživila. Že na Vás nikdo nečeká… Přidá pár urážek, pár výhrůžek a přirovnání… JENŽE: JDE TO!
Z mateřské se odchází od manžela, co navenek působí solidně, těžko, to ano. Ale najdete si stabilní práci, začněte komunikovat s lidmi, kteří nejsou ovlivněni jeho bludy (většinou o vašem velmi špatném psychickém stavu) a sestavte si plán. Jaké jsou vaše možnosti, kam chcete směřovat, jak chcete za pár let žít…a nakonec, jak toho dosáhnout. Nezapomeňte do vašich financí započítat i příspěvky či alimenty na děti, případně vyživovací povinnost manžela… On se bude strašně vztekat, bude vás děsit výhrůžkami nejvyššího kalibru, bude zlostí bez sebe…Ale nic s tím nenadělá. Když se rozhodnete, odejít můžete. Najednou se Vám začnou připomínat i staří přátelé, nabízet pomoc budou lidé, od kterých byste to nečekali…podporu Vám vyjádří tolik lidí, kolik o JEHO hnusném chování ví a moc dobře…jen se nechtěli do problému míchat…
A možná taky ne. Možná budete muset zvládnout vše sama. Ale jde to!
Budiž Vám příkladem můj odchod: se třemi dětmi, nařčena – jak jinak – z psychicky velmi špatného stavu (vyšinutí, těžké deprese, bláznovství…"musím počkat, až se její stav zlepší…" atd) jsem odešla. Rok bydlela v malém pronájmu, dojížděla a vozila děti ze školy domů a zpět, řešila i naši početnou zvířecí smečku…a mezitím z poloviny SJM postavila základy malého domu. I s hypotékou a starostmi o děti se máme dnes daleko lépe a svobodněji než za manželství. Dodnes si užívám, že můžu koupit dětem lepší jablka (priklad) a nemusím se omlouvat a vysvětlovat, kde jsem ty peníze zase rozházela.
Vždy je možnost. Je to volba. Vaše volba. Važte si sebe samých a jděte za svobodou. Cesty jsou, i když ne zrovna růžovou zahradou … Jsou. Držím pěsti a tvrdím, že to jde.
Veronika H.
Super rada a Vam jen gratuluji,ale ne kazdy ma na cem stavet..co dokazete s prijmem 7000 ,kdyz momentalne jen poplatky mam 14tis… ano mam dum na hypoteku,ale bohuzel s prodejem si moc nepomuzu,samotna hypoteka je 7000 coz je bezne za bydleni.Prispevky nedostanu a nikdo mi nepomuze ani s 1kc.Muzu prodat auto ,ale 30 000 mi moc nepomuze a bez auta na vesnici…. bohuzel ikdyz jsem zamestnana pro me zamestnavatel nema momentalne praci a jinou se mi nedari najit.Jsem z maleho mestecka kde plat je 12000 bezny… coz z toho ani nepoplatim.Ne kazdy ma to stesti a ma zaklady na kterych muze stavet.
Děkuji Veroniko za Váš optimismus a silnou vůli. Take jsem se odhodlala odejít od partnera, na rodičovské dovolené bez vlastního bydlení s dvěma malými dětmi, bez příjmu. Bojuji o výši alimentů, protože otec dětí by nejraději neplatil vůbec nic a přece děti nic nestojí dle něj. Nechce je ani vídat. Rozesmálo mě to jablko :), to jsem se také musela omlouvat a vysvětlovat, že to či ono ( co jsem koupila dětem ) stálo tolik? a že utrácím atd.. přitom to nebyla pravda. Smutné.. on sám vydělával vždy nadstandarntě ale ovšem jen pro sebe. Děti ani já jsme nepotřebovaly nic a každý měsíc jsem musela počkat až bude mít pán zrovna dobrou náladu abych ho mohla požádat jestli by mi neposlal na účet nějaké peníze na naše děti. Běda, když jsem se strefila do špatného dnu ( ony byly skoro všechny špatné ), to nechápal jak po něm můžu chtít peníze na děti, když jsme pohádaný. Bože můj, toto nikdy už nechci zažívat. Žila jsem v tom 3 roky a psychické následky cítím do dnes..
Ze jsme odesly od nej nebylo tak doslova.. podal na me a sve male deti soudni zalobu na vyklizeny bytu a zaplaceni dluzne castky jako bezduvod.obohaceni. to vam hlava nebere, ze otec vyklidi ze sveho bytu sve deti a jeste po jejich matce chce aby mu zaplatila za dobu co u nej bydleli?! Bojuji za deti a za dobre mravy.. a doufam ze tento boj bude s tim ubozakem, bojem poslednim..
Psychicke nasili je to nejhorsi co muze byt.Zivot v permanentnim napeti co zas manzelovi bude vadit a nedej boze projevit svuj nazor ci nesouhlas.Od financniho vydirani typu ja nic platit nebudu na penize zapomen(ikdyz nakonec zaplati) po ponizovani.Az budes zenska a budes mit uklizeno se budeme bavit.Nejdriv uklid potom muzeme jet ven …proste porad musi byt po jeho a vse si musite zaslouzit.Ve vysledku ikdyby jste se rozkrajela nikdy to nebude stacit a bude chtit vic.vysaje z vas energii,vase sebeduvera je na 0…neverite si v nicem a pratele jste diky nemu ztratila.Zacnete se izolovat a prez vse ho milujete a nechapete sama jak ho muzete milovat.chcete to ukoncit a nemate na to.Porad vas to k nemu tahne,hlava proti srdci.Nechapete sama sebe,protoze sama by jste kamaradce v takove situaci rekla jdi rozved se,chlapuje dost a lepsich.Jeneze proste to nejde a neumite si vysvetlit proc.Bohuzel muj pribeh
Presne. Sám neuklidil nic, v bytě bylo uklizeno standardně a nikdy to nebylo dobře. Když jsem vycídila v kuchyni celou linku a nechala na plotně jeden hrnec, tak to mě vulgárně seřval, jak mu pohledem na bordel kazím den, když jsem umyla všechno, seřval mě, že jsem nehospodárně vylila zbytek jeho oblíbené polévky… Já ho už asi ani nemilovala, jen ve mně vždycky radostně poskočilo, když se choval "normálně". Ale dnes si vyčítám jediné, a to, že jsem se nerozvedla o mnoho let dřív!
Dekuji za reakci.Bohuzel ja ho porad miluji a neumim si to vysvetlit.Mozna jsou to ty svetle chvilky….bojuji s tim.Vim,ze s takovym clovekem me neceka ruzova budoucnost.Denni narazky na uklid.Doslo i uz na to,ze penize ma pouze on.Dela si naroky na alimenty me dcery z prvniho manzelstvi,ikdyz diky bohu k ni se jinak chova hezky.Je mi ze vseho smutno a uzko.A vim ,ze jsi pouze nalhavam ze by mohlo byt lip.Charakter se nemeni.On byl tak vychovany a o to hur je z jine kultury… je tezke se s tim prat sama,bez pratel ,podpory….
Pravdupovediac , keby som len tušila vo svojich 28 rokoch, že aj tekéto niečo je možné, tak do toho vôbec nejdem. Myslím manželstvo.
Ja mám také doma, že keď sa niečo manžela spýtam , čo si myslí o to , či o tom…..neodpovedá. Vôbec nemusí ísť o nejakú nezhodu, stačí otázka ako sa má. Úplne mlčí. Nekomunikuje. Vôbec, ani slovo. Už sa nebavíme ani o technických veciach, čo treba kúpiť… a tak. Niekedy sa ani nezdravíme. Trvá to už pol roka. Nikdy sme problém neprediskutovali, len vstrebali. A ja som sa úplne zapuzdrila, vôbec nič o mne nevie, nič sa neopýta. A tak ani ja jeho, lebo už som proste skamenela. Po nejakom čase sme to nejako doposiaľ vždy rozchodili, bez vysvetlenia samozrejme, každý v sebe. Strašné je to.
je zajímavé, že vám to deptátor osladí, i když už s Vámi nechce být, i když stojí o někoho jiného, i když nad Vámi zlomil hůl a pohrdá Vámi…
sebejistě slovně popravuje sotva otevřete oči a dohlédne, aby jste nemohli usnout pod tíhou pochybností sami o sobě
v jeho pojetí je fyzická agrese vlastne energetická investice do Vás, psychicky teror mu přijde víc účinný a bez pravidel a nekonečně dlouho. Lze ho vykonávat s blahosklonným a pobaveným úsměvema a mít kontrolu a užívat si to. Dávkování určuje on, vše, co řeknete bude použito proti Vám…….drží Vás pod krkem penězma, dětma, že pomohl někomu, na kom Vám záleží, že je nemocný……že je slavný, v nesnázích…. on totiz…..ono totiz jde hlavně o něho, který tím vším a díky Vám trpí nejvíc!!!!
Učím se dýchat na svobodě a svobodně a bez psychického teroru, pokud se v mé blízkosti tento hadošváb zjeví, nasazuji masku a chráním se, jednou snad budu schopná zahodit i tu masku
V mojom prípade nešlo o manžela ale jeho sestru. 5 rokov sme bývali u svokrovcov. Ona bola slobodná a bývala spolu s nimi. Neidem sa tu sťažovať, len chcem opísať jej nefyzické prejavy agresívneho správania. Začalo sa to phŕdaním, povýšeneckým správaním,ignorovaním pozdravu a pokračovalo obviňovaním ma z niečoho, čo som neurobila (strácal sa alkohol, peniaze…), počas mojej neprítomnosti sa mi prehrabávala v osobných veciach, ktoré neuložila, alebo úmyselne poškodzovala, bránila mi najesť sa tým, že mi spod rúk brala jedlo, zamykala sa do kúpelne, aby som nemohla použiť wc, alebo sa umyť, hanlivo ma titulovala………ťažko sa to píše, je toho viac. Ukončím to tým, že to robila vtedy, keď ju rodičia a brat nevideli. Zbytočné mi bolo brániť sa. Verili jej.
Ano nefyzická agrese je hrozná když žijete s člověkem který vás všude strapňuje hlavně před návštěvou nebo když vás nepustí nikam samotnou ani nakoupit a u všeho musí být a všechno vědět a zakazuje všechny přátele a na konec i rodinu je to těžký žít s takovím člověkem jen vydírá řve je sprostý a když se bráníte řekne te mu že to není normální jak se k vám chová a začnete hájit svá práva tak on začne ještě víc křičet a používá hrozná slova a když neví jak dál tak začne vydírat mojí rodinou, nebože se odstěhuje někam do Ruska i s dětma a nikdy je neuvydím no a nakonec ekonomicky protože jsem naněm finančně závislá. Závislá kvuli němu protože do práce nesmím. Mám být doma,vařit,uklízet,starat se o děti a o něj,nemít žádný koníčky,přátele no prostě podle něho k životu nic nepotřebuju. Plnit jeho zákazi a příkazi to potřebuju jen on ví nejlíp co potřebuji a taky kdy jsem nemocná i tu nemoc používá k vydírání už nemúžu je to těžký.
Fyzicka a nefyzicka agresivita su podobne v tom, ze agresor ublizuje svojej obeti. Nefyzicka agresivita nemusi byt viditelna na prvy pohlad. Kym som si to ja uvedomila, ze sa nieco deje, bola som zamilovana po usi. Zo zaciatku bol mily, starostlivy, rozumeli sme si, ani vo sne by ma nenapadlo, ze pridu neustale vycitky, dobre rady co a ako mam robit (teda jedina spravna cesta je jeho nazor), mlcanie, odmietanie fyzickych prejavov lasky (alebo len ked on uzna za vhodne), nadavky, krik, neskor krical aj pred mojim dietatom, dokonca mu rozpraval, co som ja spravila zle a kto za to moze (samozrejme ja). Ak som odmietala pocuvat jeho krik a nadavky (samozrejme, vzdy som ho upozornila, ze sa mozme porozpravat, ked sa ukludni a ze to nebudem pocuvat a osidem), tak vtedy zacal pouzivat fyzicku silu, aby ma prinutil byt tam, kde on chce, a ze musim pocuvat jeho. Z malickosti dokazal vytvorit uplnu katastrofu, bola som s nim "len 1 rok", ale stihla som zazit vianoce plne stresu, len aby som nieco nepokazila, dve dovolenky-najhorsie v mojom zivote a oslavy narodenin a menin, kde som nespravila vsetko podla jeho predstav a tak som mu dala najavo, ze moja rodina ma prednost a ze on je nic v mojich ociach. Vyhrazky, ze odide a ze to nema vyznam boli na dennom poriadku. A ked sme sa nepohodli, tak sme nenasli kompromis, ako veci riesit nabuduce, k spokojnosti obidvoch. Ja som musela ustupit, ospravedlnovat sa, preplakala som skoro cely rok okrem toho zaciatku, ked ma chcel ziskat. Ked sa on rozhodol, ze ma dost potrestal, tak potom sa zahadne vsetko polepsilo a bolo fajn. Aj mi povedal, ze budem plakat dovtedy, kym sa to nenaucim. Neistota, ci vobec so mbou pojde napr. na oslavu, nejaku akciu. Casto sa vyhovoril, ze ma pracu a ja som musela vymyslat nove vyhovorky, preco neprisiel. Po urcitom case s nim som si pripadala ako nekompletna, neschopna sa rozhodovat, bala som sa urobit nejakr rozhodnutie bez neho. Ale nech som robila, co som vedela, vzdy som spravila nieco, coho sa chytil, co bolo zle. A postupne sa jeho reakcie stupnovali. A kedze bol velmi inteligentny, s dobrymi matematickymi, verbalnymi schopnostami a pamatou, tak ma v rozhovore dokazal uplne zlikvidovat, vsetko prepocitaval do detailu. Bala som sa uz zobrat peniaze a nakupit nieco, hovoril mi aj do nakupov. Nakoniec prekrocil poslednu hranicu a fyzicky na mna siahol a vtedy som povedala dost, inak som ho nevedela zastavit. V tom momente mi povedal, ze uz nemusim robit, co mi povie. Podla jeho nazoru: co ke jeho(akoze ja), tak s tym si moze robit co chce. tak este pol roka mi akoze "daval sancu" a hovoril mi, ako ma lubi, tak ked som jeho sancu odmietla, tak ma obvinil z toho, ze som ho pol roka natahovala a ze on na mna cakal. Takze u nas sa nefyzicka agresivita stupnovala a postupne sa k nej pridavala aj fyzicka. Nechcem vediet, kam by to viedlo, keby som to neukoncila. Aj tak to cele zanechalo na mne a mojom dietati nasledky, ktore sa mi dufam podari odstranit. Ide to vlastne?
Nefyzická agrese se hůř rozpoznává a prokazuje jak sama sobě tak okolí. stejné mají to, že oba druhy agrese zanechávají psychickou stopu na nás samotných…
Obě jsou hrozné akorát je nebezpečnější ta nefyzická, protože často ani nevíme, že v ní setrváváme. Kdežto u té fyzické to víme hned, ale i tak často vědomě přetrváváme ve vztahu s nadějí, že se to zlepší…ale…nezlepší
Nefyzická agresivita může v nás přetrvávat i celý život…
Žiju s cholerikem už 25let.Dříve jsem to nevnímala,rodiče byli alkoholici a já jsem byla ráda,že mám rodinu,že mě má někdo "rád".Všichni přátelé od nás dali ruce pryč.Nikdo mu nebyl dost dobrý,na každém něco viděl.Nadává dětem do spratků,vyhrožuje zbitím,naštěstí nás nikdy nebil.Ale ten jeho neustálý křik,výčitky co kdo udělal nebo neudělal mě ničí.A bojím se odejít.Rozum mi říká,že mám jít,syn tvrdí,že ne,že každý občas vybuchne ať to neřeším.Dcera to snáší hůř a vidím,že se trápí.Pak jsou zase chvilky,kdy je ráda,že má i otce,který má i světlou chvilku bez křiku.Nálady střídá jak aprílové počasí,když řeknu jiný názor než chce slyšet,nadává mně těmi nejhoršími slovy.Prý jsem ho donutila za to,jak se chovám.Měla jsem s ním společné podnikání,vydíral mě penězy,že se neuživím.Našla jsem si práci,ale vydělávám jen na základní věci,pronájem sama asi neutáhnu.Jak sebrat sílu odejít,seberu dětem společný domov,syn je dospělý a nešel by se mnou do bytu.Je zvyklý v domě,tvrdí,že to má tady rád.Jsem několik let na křižovatce a nevím kudy jít..Bojím se,že zůstanu sama.Nebo najdu zase cholerika,nebo alkoholika,nevěrníka.Jak z toho kolotoče ven?
Dobrý den, když se budu držet domácího úkolu a otázek, tak ano, nefyzická agrese existuje, je horší, než fyzická, protože není vidět, je jen cítit, společného mají ničit a ničit, může mít nekonečné trvání do té doby, než na ni člověk přijde a může nabývat skrytých forem spousty. Mé otázky zní, proč to někdo dělá? Proč má potřebu druhému ubližovat? Proč oběť ubližuje dál ostatním lidem? Jak se to vše dá zastavit? Proč a jaktože někdo může milovat někoho, kdo mu stále jen ubližuje? Co je to za člověka, který miluje svého vlastního tyrana? A proč se člověk stává tyranem? Co ho vede k tomu, že stále musí ubližovat?
proc to dela? No protoze se sam citi blbe. Nic neumi, neumi tvorit, jen nicit. Neciti se dobre, dela mu zle dodrzovani pravidel, ma zajem na tom, aby existoval chaos – svet, kde veci nemaji rad, hierarchie (autority) a tudiz svet, ve kterem by se on citil dobre. Proste nema sebevedomi a nema se rad. Ma nejakej emocni defekt dost casto. Z uplne jednoduchych duvodu to dela. Zavidi. Je zlej.
moc děkuji za odpověď, která mi velmi pomohla
Manipulace, nezdvorile neomalene cumeni na lidi na ulici a kdekoliv jinde, umyslne prehlizeni, kritika jinych lidi, ale cil je vetsinou bliz – zastrasovani, sikana vseho druhu (bossing, mobbing), psychicke nasili, absence hierarchie, uvedeni do chaosu, nelogicke jednani, zadna pricina a dusledek – neni souvislost, zavist, destrukce cehokoliv, kohokoliv, prilisna kontrola a dohled, myslim, ze je toho hodne.
moc děkuji za příspěvek, to, co tu popisujete dělám asi i já, jak se toho zbavit? takže vlastně používám nefyzickou agresi, když jsem ve stresu, když je na mě vyvíjen nepřiměřeně velký tlak,který nedokážu zvládnout, zpracovat, nechci se tak chovat, chci to změnit
Uvědomujete si že vy jste si víceméně tyto životy s psychopatem zvolili svým špatným výběrem, ale vaše děti ne! Byla jsem dítě takové matky jak se tu popisujete, on byl můj otčím, bylo to peklo, odrazilo se to na mé budoucnosti, na mém sebevědomí, na mé psychice, na všem, okolí nic netušilo a nebo jim to bylo jedno a já nevěděla jak z toho utéct. Chtěla jsem se zabít, ale neměla jsem odvahu, v sedmnácti jsem našla řešení a tím si ještě víc zkomplikovala život, nechci zacházet do podrobností, je to příliš intimní, ale musíte si uvědomit, že tu nejde jen o vás, že jste zodpovědné za životy svých dětí, také podle toho se rozhodujte!
je pravda, co píšete, ale tohle není jen dílem výchovy, mám takového otce, můj syn je takový, i když se snažím jej vychovávat správně, jsou momenty, kdy si říkám, že mi zničil život můj otec a teď v tom pokračuje můj syn, mám takového partnera, přitáhla jsem si ho do života, protože zřejmě podvědomě vyhledávám citově nedostupné muže po vzoru otce, syna se nezbavím, ale mám na něj páky, jenže partnera neopustím, protože jsem v pasti, nemám příjem a tři děti, podnájem nepřipadá v úvahu, bez práce mi ho nikdo nedá, do azyláku zas nechtějí starší děti, že raději utečou ke svému biologickému otci…co mám dělat??? vím, že žiju ve špatném prostředí, vědí to i děti, hodně s nimi o tom mluvím a věci jim vysvětluji, ale dokud nebudu mít práci, tak se nehnu z místa…nikoho to nezajímá, nikdo mi nepomůže, rodinu nemám, jen velmi neempatického otce, který se na mém neštěstí pase…
Psychické násilí:
Zastrašování:
– Zlé pohledy
– Výhružná gesta
– Předvádění zbraní
– Ničení věcí
– Ubližování jiným v přítomnosti jiné osoby
Zvýšená kontrola všeho, co ohrožená osoba dělá:
– Kam jde
– S kým mluví
– Co říká
– Kdy se vrátí
– Omezování v samostatnosti a rozhodování o sobě
Kritizování a ponižování:
– Nadávky
– Zesměšňování
– Snižování schopností
– Zpochybňování duševního zdraví
– Zlehčování obav
– Přehlížení přání a potřeb
Vyhrožování a vydírání:
– Nucení k poslušnosti
– Vyhrožování bitím
– Přerušením kontaktů
– Sebevraždou
– Vydíráním přes děti
– Vnoučata
– Vyvoláváním pocitů viny.
tak moje psycho, splňuje 14 bodů ze 23, je to dost na to, abych to zabalila…a to se bavíme jen o psychickém násilí…
Akým spôsobom sa dá vycuvat od takéhoto typu muža?
tak jednoznačně ekonomicky se osamostatnit, a výmluvy typu hypotéka, děti atd…neberu, vyřešila jsem hypotéku, dluhy a péči o 2 malé děti v prvním vztahu, teď mám doma psycho a do prázdnin budu pryč i se třemi dětmi…spolupracovat s dobrými psychology, dobrou ekonomickou poradnou pro případy nouze (jak dostat ze sociálky všechny dávky, na které mám nárok), spolupráce s městským úřadem – v mém případě prokázání složité životní situace – přednostní bydlení od města…hlavně nesedět a nevymlouvat se a nehledat důvody, proč to nejde…napadají mě dva vážné důvody – invalidní důvod, mateřská dovolená….ale i na mateřské se dá jít v té nejhorší nouzi do azyláku pro matky s dětmi a invalidní partnerky s nízkými příjmy taky mohou dostat sociální bydlení a příspěvky…chodit, ptát se, nesedět v koutě…
Jedna ukázka z bulváru – kdo zná, tak ví, že přesně takhle to vypadá.
http://www.expres.cz/miriam-chytilova-ivan-jurka-domaci-nasili-fga-/celebrity.aspx?c=A170331_113005_dx-celebrity_ren
Máte někdo, prosím právníka, který si s psychopatem poradí?
Právník si s psychopatem neporadí. Ledaže by byl sám psychopat, ale ani pak výsledek není jistý. Neporadí si s ním ani běžný psycholog či psychiatr (čím častěji se s nimi vysoce inteligentní psychopat setkává, tím více zneužívá jejich argumentaci a logiku ve svůj prospěch, zažila jsem, že mu nakonec “zobali z ruky” po 15 minutách – dřív to trvalo alespoň dvě hodinová setkání). Totéž pracovníci různých poraden a OSPOD. No a soudce – ty to nezajímá vůbec, takže to ani nemají šanci zjistit. Pro mě osobně velmi trpká zkušenost a prozření poté, co jsem naivně věřila ve funkčnost institucí (a jejich snahu jednat v nejvyšším zájmu a pro dobro dětí) a také v to, že pravda a láska přece zvítězí…
Dobry den.
Pred 7mi lety jsem utekla od psychickeho tyrana, ktery nemel daleko ani k fyzickemu nasili. Zocelena terorem jsem mela par vztahu a v domeni, ze uz po tech letech mam ” cistou hlavu ” jsem sedla na lep dalsimu nefyzickemu agresorovi. Krasne zacatky plne pochopeni, slibne budoucnosti.. slib rodinneho podnikani v jeho firme pro nasi silnou budoucnost ( oba jsme podnikatele ).. tak jsem se tedy po necelem roce vyvazala ze vsech svych pracovnich zavazku a to byl zlomovy moment, na ktery cekal.. najednou nemel ve firme zatim misto, zatim se to nehodilo a po 3 mesicich, kdy jsem stale nenastoupila v jeho firme jsem se vlastne stala nevhodnou kandidatkou na pracovni post.. jelikoz moc intenzivne prosazuji svuj nazor a nikdy se neporadim a on potrebuje nekoho, kdo ho poslechne na slovo.. argumenty z me strany skoncili vzdy nazorem.. nic neumis, nic si nedokazala, nicemu nerozumis.. posledni zminka a vykrik do tmy.. ja kvuli tobe zahodila svou karieru a to jsem nemela rikat.. urazky, vycitky, slovni napadani me osoby.. ze ja nevim, co v zivote chci, ze jsem zmatena sama ze sebe, ze mi rozumi ale takove obvineni si prece on nezaslouzi, jelikoz on me nenutil ji zahodit.. alibismus s tak krutou pravdou.. on me opravdu nenutil.. jenom mi neustale vycital, ze jsem v praci.. jak videl hodinovou neaktivitu na mobilu, hned jsem mela doma dusno a peklo.. vycitky nebo naopak naproste ticho.. vecne zpochybnovani toho, co tvrdim, co rikam.. vyzadovana fotodokumentace mist, kde jsem a i ores to zpochybneni, ze to stejne je cele divne a buh vi, kde jsem byla.. Ted jsme ve fazy, ze ja uz si uvedomuji s kym jsem a prestavam byt tou ” neustale se stresujici aby neudelala neco spatne ” a cekam, co se bude dit.. zatim jen vycitky, ze celou dobu sve city k nemu jen predstiram, ze nejsem tou, za kterou jsem se vydavala a ze on si tohle nezaslouzi, cele to mezi nami jemu prestava davat smysl.. on prece potrebuje partaka a ne soupere.. citim, ze ted zase bude tim chapavym a milujicim jako na zacatku, jen ze ja uz se nedam. Chci mit jistotu, ze mu nekrivdim a ze je opravdu nefyzickym agresorem s potrebou byt pro nekoho Buh a nadrazenym tvorem a pak vse ukoncim. Nejblizsi pratele i rodina o vsem vedi, maximalne podporuji a jsou pripraveni ihned pomoci. Dulezite je nebat se sverit lidem, kteri Vas znaji a maji Vas radi. To, ze se neptaji neznamena, ze nevidi ! Hodne sil, zeny !!
No , a teď si představte, že “můj” manipulátor je psycholog. trvalo mi to “jen” 3,5 roku…Už jsem pryč, ještě dojíždíme výhrůžky typu “překračuješ všechny hranice a jsi vinna vším, chovám se k tobě sprostě proto žes to způsobila tím, cos řekla před půl rokem, jak ses chovala před rokem, jaké máš patologické vztahy ke svým dětem( odmítla jsem se nechat odstřihnout)… ale byla to síla. Sepisuji si zážitky, zpětně si vybavuji situace, a nestačím se divit, co jsem mu dovolila. Dámy a pánové, držte (držme) se. Od nich dál. A jedna důležitá poznámka: pokud máte funkční původní rodinu, věřte jim, když se jim váš partner nelíbí!!!