Žádné produkty v košíku.
Nezařazené
Domácí úkol: Jak poznáte patologickou osobnost?
Řeknu vám na to naprosto přesně. Všichni!
A jak se do toho stavu dostali? Proč to musí pokaždé zajít tak daleko, že to začnou řešit až když je skoro pozdě a nedá se z toho vystoupit bez újmy pro všechny zúčastněné?
Zkuste si tedy teď položit otázku, zda dokážete takové patologické osobnosti rozeznat a jak to vlastně děláte nebo byste alespoň rádi dělali?
Patologická osobnosť nerovná sa čudná/divná osobnosť. Je možné, že preto, že som vyrastala v prostredí, ktoré nebolo – podľa mňa – celkom normálne (agresivita a emocionálny chlad otca, neustály stres, tlak, očakávania od detí, aby sa správali ako dospelé, aby boli "normálne", nedostatočná ochrana pred násilníckym správaním od ostatných členov rodiny – áno, prišla som na to po rokoch, aj keď intuitívne tušiac na sedeniach u terapeuta) spôsobili, že som sa celý život cítila byť niečoho nehodná, vinná, zvláštna, nehodiaca sa do spoločnosti a najmä to, že som mala pocit, že si nezaslúžim ničí záujem a teda keď sa o mňa zaujímala dotyčná osoba, cítila som sa konečne dôležitá. Myslím, že patologicky chorá osobnosť na istý čas dokáže maskovať svoju poruchu (a to najmä pred ľudmi, ktorí sú nejakým spôsobom oslabení) a môže sa prejavovať v spoločnosti inak, ako doma. Ak je dostatočne inteligentná, dokáže svoje temné stránky zakryť a odpozorovaním správania sa môže javiť ako normálny človek. Neviem, asi existuje množstvo a zároveň ani jedna správna odpoveď. Ale, asi sú odpoveďou – extrémy. Nie je normálne, aby vás niekto vynášal do nebies a vytvoril vám na zemi pomyselný raj a vzápätí vás obmedzoval akoby ste neboli ani ľudská bytosť. Nie je normálne, ak sa osoby bojíte, nie je normálne, keď neustále neviete čo od nej čakať, normálne nie je nátlak ani manipulácia. Normálne nie je, keď človek o zmene svojich stavoch ani nevie. A myslím, že aj keď to človek nevie racionálne pomenovať, v istý moment cíti, že človek nie je psychicky v poriadku, vtedy treba učiniť rázne kroky, aj keby sme sa tomu akokoľvek bránili. A včas, lebo manipulátori sa nezastavia pred ničím (aj keď som presvedčená o tom, že aj oni sami vedia, že nie sú úplne v poriadku, aj keď si to nepriznajú. Ja som bojovala aj s vetou, že sa mám dať psychicky liečiť, lebo som narušená a nikdy nebudem zdravá a to si dotyčná osoba evidentne projektovala samého seba do mňa.)
Musím souhlasit s předchozím komentářem. Taky se ze mě můj "tulipán" (narcis:-)) snažil udělat cvoka. Když mám potvrzení od pana doktora, že nejsem cvok, obrátil manipulaci jinam. Momentálně mě označil za zloděje, že se ho snažím obrat o barák, který začal stavět. Na mou otázku, proč si to myslí – odpověď-protože na mě prostě tak působíš, snažíš se na mě obohatit. Nemá na mě nic konkrétního, jen blafuje. Dělá to proto, že já platím domácnost a on si ze své výplaty staví. Samozřejmě o dům se nechce nijak dělit, tak mě označil za zloděje. Myslí si, že tím si zajistí můj plný servis, abych mu dokázala, že nejsem ten zloděj. I já jsem měla v dětství velmi nestabilní podmínky. Moje maminka byla těžce nemocná od mých pěti let a já byla naučená jí být neustále k dispozici. Otec byl velmi neempatický, zaměřený na sebe. Nebyl fyzický tyran, ale trápil nás svým chladem, neúctou a nezájmem. Když mi bylo 18 let maminka zemřela a otec se mě okamžitě zbavil. Měla jsem špatný vzor. Otec psychicky deptal těžce nemocnou mamku, překračoval hranice a vše mu procházelo. Máma se nemohla rozvést, protože kvůli její nemoci by mě nedostala do péče a tak vše snášela. Já mám v sobě prostě ten vzor – budu s tebou orat a ty to musíš vydržet, protože se nedá nic dělat. K tomu jsem ještě naučená vždy vyhovět a své zájmy dávat do pozadí, abych se postarala o maminku. Myslím, že pro partnerský život dost blbá kombinace. No a pro cvoka, který toho všeho zneužije je to úrodná půda. Je to prostě o nastavení hranic. Pokud se dostáváme někam, kde to není pro nás příjemné a bezpečné, tam začíná manipulace s naší osobou a je třeba jasně nastavit hranice a říct ne. Pokud manipulátor neuposlechne, tak odejít nebo jina opustit tu situaci. Jenže jak to mám asi udělat, když jsem měla před sebou tři roky mateřské, doma 3 děti (jeho je jen to poslední), psa, rozdělané studium a žádnou jinou rodinu, kam bych odešla. Bez práce s tolika dětmi a ještě psem je nemožné sehnat podnájem. Azylák nepřipadá v úvahu (nesmí tam pes) a jen se sociálkou bych nedostudovala. Pro takového člověka je to ráj. Může si s vámi dělat co chce, protože nemáte práci, dost financí ani kam jít a ani žádné příbuzné, kteří by vám pomohli, nebo aspoň o vás jevili zájem. Většina manipulátorů se totiž nechá odhalit až v době, kdy vás má tam, kde chtěla. V situaci, kde vás budou moci snadno ovládat a vy se nebudete moci bránit. Dnes už je trochu poznám, ale to jen proto, že už to déle studuji a mám to i doma. Na první pohled však nepoznáte, dokážou se přetvařovat. Poznáte je až po trochu bližším a delším kontaktu. Až si všimnete rozporu mezi tím, co řeknou a tím, co dělají.
Tak ma napada, ci taku situaciu, ked je ten druhy odkazany na niekoho ineho, nemaju sklon vyuzit aj celkom normalni ludia, nielen manipulatori. V duchu hesla ze Prilezitost robi zlodeja. Zamyslam sa totiz nad tym, ci je naozaj tak vela psychicky narusenych manipulatorov sociopatov alebo len skratka muzi zvyknu takto zneuzivat svoju silu – najma ekonomicku – nad oslabenymi zenami. Toto by aj vysvetlovalo ten fakt, ze vacsinou citame ci pocujeme o manipulatorovi, omnoho menej o manipulatorkach. Cize mozno to nie je choroba ci porucha, ale len hnusne zneuzitie vyhodnej situacie.
Tak ma napada, ci taku situaciu, ked je ten druhy odkazany na niekoho ineho, nemaju sklon vyuzit aj celkom normalni ludia, nielen manipulatori. V duchu hesla ze Prilezitost robi zlodeja. Zamyslam sa totiz nad tym, ci je naozaj tak vela psychicky narusenych manipulatorov sociopatov alebo len skratka muzi zvyknu takto zneuzivat svoju silu – najma ekonomicku – nad oslabenymi zenami. Toto by aj vysvetlovalo ten fakt, ze vacsinou citame ci pocujeme o manipulatorovi, omnoho menej o manipulatorkach. Cize mozno to nie je choroba ci porucha, ale len hnusne zneuzitie vyhodnej situacie.
Nejsem si jistá jak se to dá poznat. Jestli se to dá poznat včas. Pak si člověk dodatečně vzpomíná na drobnosti, které ho měly upozornit, ale právě že to byly drobnosti, a nikdo není bez chyb.
přesně tak.
Nespoznala jsem nekolik let, až když přišel útok a to z jednoho dne na druhý. :(( Hold jsem ideál pro manipulátory.
Mám dojem, že se tito lidé pohybují v extrémech. Ti co se snaží svojí oběť nějak okouzlit, jsou mistři v přetvářce, jsou prostě extrémně "dokonalí". Můj brácha mi jednou řekl, že pokud se někdo jeví jako úplnej ideál, je to vždy podezřelé. A souhlasím s tím. Co jsem vypozorovala, velmi často používají metodu zrcadlení, to znamená, že svou oběť velmi pečlivě pozorují a snaží se chovat podobně, stejně a tím vytváří dojem souhry, sounáležitosti, toho, že oběť konečně narazila na někoho, kdo jí rozumí. Že je to hrané, nikoli autentické se dá poznat v případě, že oběť nečekaně změní chování, názor, to většinou agresora vyvede z míry. Samozřejmě to překvapí i normálního člověka, ale normální člověk reaguje snahou o vykomunikování, agresorovi to přímo podtrhne židli pod zadkem, znejistí, rozhodí ho to, ztrácí půdu pod nohama.Dalším znakem je hraní na city. Velmi laciné a ničím nepodložené komplimenty, lichocení, uznání zase v extrémní míře, nebo naopak, u těch, co nemají metodu okouzlení, je to chlad, neschopnost říci cokoli hezkého na adresu oběti. Prostě extrémy, buď vás vychválí až do nebe nebo pošlou do horoucích pekel. Společným znakem všech manipulátorů které jsem kdy potkala bylo to, že sami ze sebe dělají oběť. Když se s nimi člověk baví o jejich životě, vypráví, jak oni to s každým myslí dobře, dobrotivost sama, zatímco snad všichni ostatní jsou podrazáci, kteří jim ubližují a veškeré jejich problémy jsou zapříčiněny právě těmi křivdami, které jsou na nich páchány…….tím se snaží vzbudit důvěru a lítost. Ale tím nejvíc výrazným znakem je neschopnost respektovat druhého. Když mu dáte nějakou hranici, za kterou si nepřejete aby šel, začne se všelijak vykecávat, vymlouvat a hlavně vzbuzovat v dotyčném pocit viny. To si myslím je jeden z těch nejvýraznějších znaků, dokud mu baštíte jeho hru a děláte co on chce, je relativně vše v klidu ale v případě, kdy si chcete prosadit svojí vůli, svůj osobní prostor, vždy příjde na řadu vzbuzování pocitu viny za to, že něco takového chcete. Vlastně žádný manipulátor, s kterým jsem se stkala, ať to byl partner, tchýně, či šéf nebo někdo jiný, se nikdy k problému nepostavili čelem. Neumí jednat jako rovný s rovným, promluvit si o prblému, vyslechnout druhou stranu, domluvit se na nějaké strategii a tu dodržet. Velmi výrazný poznávací znak…….
Ano, vystihla jste to velmi dobře. Pokaždé, když dám najevo, že se mi něco nelíbí, setkávám se s tím, že se dál chová jako hovado a ještě si ty své hovadismy obhajuje. Vysvětlovat mu, co se mi nelíbí a proč, je taky nanic, protože to absolutně neakceptuje. Je to jako házet hrách na stěnu. Jenže dokud jsem v té situaci nebyla a nezačala číst a hledat na netu, nedokázala jsem to pojmenovat, jen jsem se pořád cítila mizerně, že to s ním asi neumím a že něco dělám špatně, když se nemůžeme pořád domluvit na žádném postupu. Poznala jsem to až po 4 letech, že něco není v pořádku, chvíli si dával pozor, než se projevil, asi si mapoval moje slabá místa, situace se zhoršila až po mém otěhotnění (měl mě tam, kde chtěl) a asi tak po roce intenzivního hledání informací jsem se dobrala k výsledku. Nejprve jsem zadávala slova jako sobectví, žárlivost, závist, ignorace. No a to mě navedlo přes google až k narcisovi a manipulacím, kde tyto stavy byly přesně popsány a pojmenovány. Dnes vím, že se tomu říká manipulace do pocitů viny.
Opravdu by mě zajímalo, zda se dá manipulátor poznat dříve než už vás má omotané ve svých chapadlech. Já osobně, byť nejsem nejmladší, nemám odhad na lidi.
20 let jsem žila vedle člověka, který postupně zadupal mé sebevědomí. Posledních 5 let si zažínám spoustu věcí uvědomovat a pokouším se zvednout z pomyslného bláta (bez rozvodu). A tady jsem narazila. Souhlasím s předchozím komentářem, že pokud děláte co on chce, je relativně vše v klidu, ale v případě, kdy si chcete prosadit svojí vůli, svůj osobní prostor, vždy přijde na řadu vzbuzování pocitu viny za to, že něco takového chcete. Navození pocitu, že nejste normální, že byste měla se sebou něco dělat. Přitom není schopen hledat řešení problému způsobem přijatelným pro obě strany. Neumí vyslechnout druhou stranu, domluvit se. Když mi došlo, že mé bolesti břicha souvisí s vyhrocenými konflikty, řešila jsem to léky na uklidnění. Brzy mi ale došlo, že by to byla cesta do pekel a vyhledala jsem psychologa. A najednou vše dostávalo reálné pojmenování, souhrou okolností jsem objevila tento blog,… Nic není náhoda.
Ale zpět k otázce odhalení patologie. Obávám se, že se poznání nemusí podařit ani lidem fundovaným v oblasti psychologie. Když jsem začala docházet k psychologovi, našel si můj muž svou psycholožku. Teď se vrací ze sezení se slovy, že on je normální, že i psycholožka se diví, jak to mohl tak dlouho vydržet. A já se občas přistihnu, jak už zase hledám vinu u sebe…
Já když zjistila po letech s kým mám tu čest, tak první na čem jsem zapracovala, bylo dostat se co nejvíce z pod jeho vlivu, najít si kamarády, známé, kteří jsou schopni "fungovat" normálně a na vztazích s nimi jsem se zase já učila fungovat normálně……..a pak se už z toho nějak člověk vymaní, ale rozhodně doporučuji kurz od Toma, i po letech, co jsem od ex pryč a žiju si vcelku poklidný a spokojený život, mě v mnoha věcech posunul o míle dál…….
Tohle mi pripomina byvaleho pritele a jeho matku. Vydrzela jsem to jeste dva roky po porodu. Pak jsem pdesla. Nebyt moji povahy urcite bych ted byla v Kromerizi. Jeste skoro rok po odchodu se snazil me deptat. Neuspesne. Nedejte se je to vas zivot.
viete co?ja som sa tak vycvicila v tom ze vyvolavanie pocitov viny na mna neplati, ze miestami uz mam pocit ze uz ten naruseny som aj ja. A viete co? je mi to jedno. Barsbudem aj narusena, ale nebudem ja ten kto je obet.
I ja jsem nalitla psychopatovi a na jeho krasne oci.. jak poznat patologickou osobnost? Ve spolecnosti a venku je nejvetsi maestro a "hitparada", vsechny okouzluje a je pratelsky, plati cele hospode apod..ale doma je tomu jinak. Za dvermi bytu se teprv dejou veci. Zpocatku jsem nechapala, co se s tim muzem co chtel mit svou princeznu a nosit ji na rukou, stalo. Ale jeho chovani doma bylo nemenne, naopak se zhorsovalo a stupnovala jeho psychicka agrese. Manipulator nerad cokoli resi jak uz tu bylo receno. Radeji utece nez by se uprimne podival do oci sve obeti a cokoli vysvetloval. Ano, psychopati dokazi tak blafovat ze i pro nektere psychology muze byt velmi slozite rozklicovat jejich poruchu osobnosti. Manipulator byl hodne casto unaveny, co jsem mohla videt. Casto odpocival nebo spal a cerpal zrejme energii na sve mistrovske dilo a divadlo co bude muset venku pred lidmi sehrat.. Manipulator se mi prezentoval jaky je chudak a jak ho vsechny zeny vyuzily apod.. prislo mi divne ze tak "skvely" clovek je sam a ze ho zadna nechtela.. nyni uz to vim. Konec vztahu po 3 letech, kdy ani ty tri roky nebyly hezke, s 2,5 letymi dvojcaty. Nez probehne soudni rizeni ve veci vyzivneho a svereni deti do pece tak me alespon depta penezi, to jediné uz mu jen zbylo.Patologicka osobnost nema zadnou empatii. Nebo kdyz uz tak hranou ajen velmi malou. A jako velky znak vnimam ten rozpor mezi tim co psychopat rika a co ve skutecnosti dela a jak se chova.. mluvit to oni umi hezky..
Nežili ste s mojím ex??? 😀 úplne dokonalá charakteristika! a človeka ide poraziť, lebo v spoločnosti je za boha a ak mu nevyhoviete, psychicky Vás zničí a máte obrovský problém vysvetliť sebe aj okoliu, ako to naozaj je…Aj u nás bola únava (podľa mňa skôr jeho neskutočná lenivosť), domnelý pocit vlastnej geniality – ktorá bola takmer vo všetkom, pocit, ako mu všetci ubližujú, ako sú všetci debili, len on je na priedestále, pocit absolútnej podriadenosti, pocit, že Vy ste vinná…a áno, na začiatku to vyzeralo ako ideál. Bol by ochotný pre mňa aj Atlantický oceán preplávať. Potom prišiel prvý výbuch a myslela som, že sa rúti apokalypsa. A potom to hranie na city, ako sa on zabije, ako bez Vás nemôže žiť, ako chcete, aby zomrel (lebo Vy ste tá hnusná, necitlivá, bezcitná a využívačná osoba, kým on pre Vás znesie i modré z neba). A samozrejme, som si na začiatku myslela, že máme úplne totožné nazeranie na svet, až potom sa postupne začal odhaľovať a bola som zhrozená.
Zapomnela jsem jeste napsat.. take bylo klicove to jak se me snazil izolovat od vsech mych pratel a rodiny.. nedej buh abych mela svuj vlastni nazor nebo nejaky svuj prijem, byla samostna. Nesnesl sebemensi muj odpor.. ta pachut mi zustala v ustech jeste. Chvili to potrva ale uz ted se mi svobodneji dycha
Zažila jsem přesně to stejné. Jako když mi mluvíte z duše. Teď sedí na Borech a já mam konečně klid…
Je to hrozive. Zpetne, kdyz si promitnu jak se clovek natrapil a porad jsem se snazila, hledala zpusoby a reseni jak se vyvarovat konfliktum aby on byl normalni. Ale stejne si vzdy nasel. Napr mi rikal ze jsem se po porodu zmenila, ze mam laktacni psychozu a veskerou vinu hazel vzdy na me. On nic. On je naprosto v poradku fuj. Jeden cas jsem musela na spani brat lexaurin jak me vydeptal. Jsem rada ze mate klid.. i kdyz jste si prosla hruzou taky..
och presne…ale u mňa sa snažil uhrať to, že on má Aspergerov syndróm a nemôže za svoje výpady a podobné bludy (samozrejme mi bolo jasné, že sám si diagnózu určiť nemôže)…a som samozrejme necitlivá, lebo neviem pochopiť chorého človeka, ktorého využívam – emocionálne, finančne, všelijak. To, že doteraz musím brať lieky a musela som prerušiť školu, chodím na terapie a mávam neskutočné stavy je iste pre to, že som si to zavinila sama…a to ani nehovorím o tom, aké ťažké bolo od neho zdrhnúť a zabrániť, aby ma kontaktoval (aj tak sa sem-tam pripomenie, väčšinou, že mám skapať…)
Musela jsem si vygooglit co aspergeruv syndrom je 🙂 to si tedy diagnostikoval sam a hezky :). Hmm
. Tak muj ex ani nikdy nepripustil ze by mu neco mohlo byt. On pry byval vesely a mel spousty pratel a byl aktivni do te doby nez zacal zit se mnou. Nervy mel take jen ze mne a do te doby nez me poznal tak se mu darilo ve vsem. Jesteze to mel na koho hodit :).. aano ta unava mozna pramenila take z toho ze je proste liny. Ze je psychopat jsem pochopila postupne take v jeho chovani k detem. Nebyl nikdy a neni dobrym otcem.
Je dobre ze jste od nej odesla, driv lepsi nez pozdeji.. nikdy to nebude lepsi a oni se nezmeni. Jeste se vam pripomina? Zrejme jeste nenasel dalsi nahradu za vas na kom by mohl promitat sve pokoutne chovani..
Po zkušenosti s narcistou souhlasím se vsim, co bylo napsáno výše. Uz bych to poznala lépe, ale patologické osobnosti pritahuji stále. Jsou jako vlci, co cítí krev z otevřené rány. A tou ranou je klasický model despotického otce, nestabilní původní rodiny, násilí k dětské duši, nutnost si něco zasloužit, chovat se správně a dospělé, neuznání, žádná možnost dělat chyby. Pro mne úkol pracovat na zacelení téhle rány, aby ji uz nevětřili
To je přesné.
dneska už je poznám 🙂 po 5ti letech života s jedním manipulativním a anetickým psychopatem, už je poznám…ale to je tou zkušeností, jinýma očima. Dřív byly sice náznaky, ale stejné nebo podobné náznaky mají i normální chlapi, nikdo není dokonalý. Co odlišuje patologickou osobnost od jiných….jsou oči. Když se nedíváte zamilovanýma očima, tak je to tam vidět…chlad, vypočítavost, to, jak lidi pozoruje a vymýšlí, jak nejlépe na ně. Občas se s tím i svěří, ve vztahu k jiným lidem…občas poodhalí kousek ze svého myšlení. Ale v těch očích to je vždycky, když se umíte správně dívat 🙂
Ja to neviem … poslem Vam fotku? 🙂
Ja to neviem … poslem Vam fotku? 🙂
Krásným příkladem Narciska Manipulujícího, byl můj bývalý kolega. Ano, zamilovala jsem se do něho (naštěstí jsem pro něj byla "stará, takže mezi námi nikdy nic nebude"), ano dost toho využíval (prachy vrátil naštěstí všechny, hodiny strávené jeho utěšováním neoplatil – samozřejmě:-) ) a když jsem si z něj jednou dělala srandu, protože mi ty jeho kecy už lezly krkem, tak na mě vyjel s myslím typicky narcistní větou: "Když to nebude po mým, tak to nebude vůbec!!!!" To už jsem se málem počůrala smíchy. Jsem fakt zvědavá, jak teď válčí v nové práci a s novou slečnou. Třeba na něj bude mít lepší páky než ty před ní …
Já jsem to pojala tak, že jsem se zamyslela nad tím jak poznat narcistickou osobnost v počátku. Když už se projeví agresivita, urážení, řvaní atd. většinou to každému napoví s kým má tu čest, ale často je již pozdě. Myslím že narcis se neumí omluvit ani v situacích, které jsou naprosto běžné a pro normální lidi automatické jako třeba když vám šlápne na nohu nebo podobně. Děkuju a prosím jsou pro něj skoro neznámá slova, leda tak před očima druhých, když to musí být, ale v soukromí už se nenamáhá. Myslím že nemá ani běžný smysl pro humor, protože většina vtipů samozřejmě míří na jeho osobu. Neprojeví skutečný zájem o druhého, leda tak vlažně se dokáže zeptat jak jste se měli a naslouchací senzory vypne hned po prvním slovu (ten můj mi pak ještě vyčte že si od rána do večera jenom stěžuju, aniž by věděl co jsem skutečně říkala). Na veřejnosti to někdy dokáže předstírat, ale oči ho můžou prozradit, pokud mluví o sobě oči září, pokud poslouchá někoho druhého tak má oči mrtvé a bez zájmu. Vše co udělá pro vás bere jako oběť za kterou zasluhuje neskutečnou vděčnost, i kdyby šlo jen o to, že vám podá lžičku, ale co uděláte vy pro něj je automatika a samozřejmost, za to se ani neděkuje. Nepochválí, neocení – leda když to požaduje společenský bonton a je kolem obecenstvo. Je schopný např. ženě vysvětlovat jak se chová "normální" žena a poučovat o věcech které ze své pozice víte mnohem lépe než on. Často používá slovo JÁ a je hrdý na to že měl pravdu a vždy má pravdu. Na slova "zase jsem měl pravdu" jsem už úplně alergická, přitom i když pravdu nemá, stejně tam najde nějaký detail na základě kterého Vás přesvědčuje, že vlastně v podstatě pravdu měl, je-li to třeba, tak změní i původní tvrzení a vám namluví, že si to nepamatujete. Strašně málo stačí k tomu aby se urazil – přitom i když se chcete omluvit a vysvětlit jak jste to mysleli tak to stejně nepřijme a urazí se ještě víc ( to je ta marnost o které se tu píše když se snažíte vysvětlovat a obhajovat) na vaší snaze se obhajovat a vysvětlovat vlastně postaví další hradbu svých paranoidních představ jak ho údajně urážíte, začne slovíčkařit, vyčítat nesmysly, které se nestaly a podsouvat věty, které jste neřekli a jste v pasti… ale to už nastává asi až později. Tak to jsou takové znaky na které bych si já dávala již příště pozor. Jednotlivosti asi nic neznamenají, ale když se toho sejde víc … Všechno to vychází z empatie asi – někteří na vřejnosti umí dobře hrát empatiky protože to mají okoukané a září srdečností, no ale někteří to ani neokoukají, když nemají od koho, nemají kamarády nesnáší společnost …
Naprosto přesně popsané, jako byste byla u nás doma. Ale u nás opravdu tyto jevy nastaly až po 4 letech. I když ten nedostatek empatie asi dříve. Jenže prokládal naprosto dokonalým sexem, takže mě hodně dlouho měl tam, kde chtěl.
s tím sexem nápodobně … až mi to nehraje, člověk by čekal, že narcis bude v sexu sobec
Ale on je sobec.Dokonaly sex jako dokonalý prostředek manipulace. Až postupem času jsem zjistila, jak se na každý jeden sex připravoval a běda, kdyz jsem se chtěla milovat jindy nebo když zapracoval stereotyp a dokonalý sex by pokračoval jen za podmínek otevření se, hlubší lásky, účty a vzájemného duševního přimknutí. To s narcisem nefungovalo. Takže přišla postupně nechuť k sexu, najednou ani nevydržel…prostě přestal to hrát i po této stránce.
Přesně tak, sex nástroj manipulace a jen v jeho režii. Přišel na to, že tohle na mě platí a když udělal nějakou fakt sviňárnu, a bál se, že mě ztrácí, přišel dokonalý několikadenní sex a pozornosti. Když viděl, že mě má tam, kde chce (že mě zase zblbnul), zase vyměnil masku, stal se ignorujícím (v lepším případě). Jenže já už jsem mu to časem prokoukla a sex jsem mu nedopřála, takže uražení se přešlo do několika měsíční ignorace mé osoby. Což jsem zpočátku opravdu nedávala a nechápala, takže když pak nastal opět ten sex a to už asi ze zoufalství nás obou, tak jsem za něj byla ještě vděčná. Ve finále tak vlastně nikdy nemusel přiznat svou vinu za nic a omluvit se. Jen postupně prodlužuje vyčkávání, kdy už to všechno psychicky nevydržím a podvolím se. Je to hrozná zátěž takhle žít a já bohužel nic jiného nemůžu dělat než ještě pár měsíců vydržet, než budu moci jít pryč. Stále dokola, chová se slušně jen chvíli a jen když mě ztrácí. Jinak je to očistec.
Ještě jsem si všimla zpětne z hlediska postulorogie, nedával najevo zájem ani postojem. Všechny fotky byly, že například polibek, ale jeho nohy byly vytoceny spíš do prostoru k fotografovi, nebo jeho loket zasahoval tak, že upozadoval osobu vedle něj, jako by ji agresivně vytlacoval. Tehdy mě ten detail sice zarazil, ale okamžitě jsem ho zaplašila.
Velkolepá gesta, honosné dary, iluze osudové lásky, oddané zbožňování, iluze dokonalého vztahu bez hádek, má rád všechno, co vy, až máte pocit, že jste ty dvě poloviny jedné duše.
Paralyzuje vás jako pavouk jedem, probudíte se omotání ve vláknech a z něj je obrovská smrdutá chlupatá potvora, co se vás chystá požírat pěkně po malých kouscích.
Tak u nás tedy dary ani gesta nebyly. Ale prý se dost překonal, když mi kupoval unavené růže od pokladny z marketu. Protože první ženě nekupoval nic. U nás tedy lakomost až do morku kostí od začátku až do konce. Jen ty sladký řečičky a vychvalování všeho, co jsem udělala. Dostal mě na větu – jsi bohyně.
Tak to je krásně shrnuté
Taky jsem to nepoznala a nevěděla že přítel se kterým žiju dvacet let je manipulativni a narcistická osoba myslela jsem že to jak se ke mně chová je správny stále opakoval že jen on mne miluje a jen jeho bych mněla poslouchat no a pak když jsme bydleli spolu tak začal přitvrzovat dával ultimáta tipu já nebo kamarádka a začali zákazi ohledně příbuzných až sem jednoho dne zjistila že žiju v izolaci bez přátel a rodiny stále za mne rozhodoval. Když jsem se začala bránit a říkat že není normální takhle žít tak mi řekl že jsem blázen a mám se jít léčit. On to přece myslel dobře. Pak jsem zzačala hledat na internetu až jsmnašla ten test jestli žiju se ssbe střednou osobou a bylo toho víc na internetu a tak jsem sezačala probouzet a dnes po dvaceti letech vím co je on zač škoda že jsem to nezjistila dřív. Celá moje rodina trpí nemohu se vidět se všema a to je na hlavu nevím jak sním jednat vždycky to skončí hádkou a že bych si měla zajít k psychiatrovi proto že nejsem normální. Chci to změnit ale nevím jak.
Holky tohle vše jsem zažívala z 20 let asi 16 let..Ano ten přelud vroucně milujícího manžela a já jako neschopná,odporná mrcha atd…dokonce i děti co jsem bratrovi spolu s ním vychovávala zmanipuloval..stačilo jim koupit koně a říci holky-nezdravte tu krávu..utekla jsem a to doslova s holým zadkem hurá.Synovec se ke mě vrátil.Nejmladší s dětí a asi nejrozumnější.Hold neměl privilegia jako jeho sestry.On byl schopný dokonce proti mě málem poštvat bio syna ( s lékařským diplomem !) opravdu jedině to že jsem odešla mě zachránilo.Měli by nosit tito chlapy na čele nálepky 😀 strašně promiňte jsem se smála,jak jsem četla vaše příspěvky.On je snak někdo dělá ty narcistické manipulanty přes kopirák…Rada i pro mě.Nekomunikovat pokud není nutné,nezdržovat se blízko nich,hlavně po nich nic nechtít a co nejdál.Držím všem palce.A nevěřte!!!!Víte jak kecaj
Ach bože, když čtu komentáře, vypadá to, že jsme žily v harému stejného člověka :-). Souhlasím s předchozí diskutující, asi jsou "vyráběni" přes kopírák. Škoda, že na to většina z nás přichází až po delší době, kdy jsme v kontaktu s narcisem. Já, alespoň ze začátku, vůbec netušila, která bije. A když jsem začala mít podezření, že je něco špatně, bylo pozdě. Zamilovaná, stále věřící, že dělám chyby, za všechno můžu a pokud se budu víc snažit, stane se z citově chladného a odtažitého člověka zase můj princ. Několik let se snažím psychicky vymanit a stále mi připadá, že jsem pořád na startovní čáře. Všechny zdravím a přeju hodně sil.
Po 20-ti letech pozorování mého bývalého, poznám takovýho týpka už jen podle řeči těla a způsobu jakým mluví. Stejným rytmem, tónem hlasu s důrazem na stejná slova. Dokonce i ten slovník se nápadně podobá. Další výrazný poznávací znak, který ale asi nepomůže každému, je že chybí emoce. Pro ty kteří cítí emoce ostatních, tady nejsou. Pokud se to tedy netýká přímo jeho osobně a musel by být asi zahnán až na hranici života a smrti aby to bylo pro něj skutečné. Už jen nesoulad mezi jeho vnějším projevem a tím co cítíte vytváří po čase příšerný chaos a zmatek. Velice rádi, vstupují do našeho osobního prostoru, i když se téměř neznáme. Ihned překračují hranice a tlačí na čas. Umí druhé opít rohlíkem, tzn. i když vidím věc, která je zjevná, on to podá tak, že druhé přesvědčí o své pravdě a fakt mu to projde. Ví co si lidé přejí a to jim milerád slíbí, nejlepší jsou nemožnosti, kterých je schopen i dosáhnout, bohužel ale za jakou cenu to už neřekne. Platí to co se píše všude, mají jiný systém hodnot, tam kde běžný člověk touží po lásce oni po roztodivných věcech, např. penězích, moci atd.. jenže jak to poznat, když slibují právě to co my hledáme. Možná tak, že je to až příliš krásné, aby to byla pravda. Takže tady se zas musím podívat na sebe, jestli jsem ochotná věřit čemukoliv. U mě se varovný hlásek pokaždé ozval, ale tehdy jsem ho nebrala vážně a nerozumněla tomu před čím mě chrání.