Žádné produkty v košíku.
Nezařazené
Co se stane, když se začnete bránit?
V minulém příspěvku jsem Vás vyzval, abyste se zamysleli nad tím, co se stane, když absolvujete můj kurz nebo se mnou začnete pracovat? Reakcí se sešlo opravdu mnoho. Rozdělil bych je do tří kategorií:
1) Od začátečníků, kteří nereagovali na výzvu a nepopsali svá očekávání, co se může stát
Z reakcí vyplynulo, že tito lidé nevědí, co má být výsledkem, co se začne dít a jak by to mohlo vypadat. Většinou jsou v problému čerstvě nebo se jím teprve začali zabývat. Ještě se jim nepodařilo svou situaci pojmenovat, nedokáží jí uchopit a začít ji řešit. Jsou zavalení tím, co prožívají a těmi zběsilostmi, kterými jsou obklopení.
2) Od pokročilejších, kteří už se bránit zkusili
Tito lidé se shodli na tom, že jakmile se začnou manipulátorům, sociopatům a narcisům bránit, budou se je snažit tlačit zpět. Uvědomují si, že jediný způsob interakce patologických osobností je vždy nějaká forma agrese (verbální nebo emoční). Popisovali situace, které nastaly po tom, co se začali bránit a nastavovat své hranice postupy, které učím v kurzu. Tyto situace byly stejné v tom, že manipulátor pouze změnil druh agrese. Pakliže mu přestanou fungovat narážky a obviňování, přejde k ostřejším formám agrese, někdy až k násilí. To pisatele většinou odradilo od další obrany, stáhli se a vrátili do své původní role oběti, která se nebrání.
3) Od absolventů, kteří popisovali, co se po kurzu změnilo
Jedna z těchto reakcí mě obzvlášť zaujala a vystihla přesně to, co bych sám o kurzu řekl: „Kurz mi otevřel oči a mohla jsem konečně připustit, že blázen nejsem já. To mi podepřelo sebevědomí. Samozřejmě cesta není vůbec jednoduchá. Člověk zjišťuje, že nastavování hranic funguje. Je však velmi náročné pro někoho, kdo to dlouho nedělal a i pro toho, vůči němuž je nastavujete. Nechápe, co se najednou děje. Teď pracuji na tom, abych vydržela. Ale protože se i vše rozkrylo, není už cesta zpátky. To cítím. Naštěstí. Co je na tom rozkrývání velmi zajímavé, je moje poznání, že nastavováním hranic druhým, sama koriguji svoje respektování ostatních.“
V komentáři jsou pro mě dva velmi důležité momenty, z kterých mám radost. Nejenom, že se daří dosahovat očekávaného efektu a obrana funguje, ale zároveň se nedostavil jo-jo efekt, kdy se oběť nechá odradit a vrátí se do původní, často i mnohem horší pozice. Dosáhnout takového stavu, je dřina. Musíte si to odmakat. Samo od sebe to určitě nepřijde.
Kurz je velmi intenzivní nalejvárna, která Vám dá spoustu informací. V individuální prací byste takové informace sbírali i rok. Jedna z klientek jej nazvala „terapií šokem“. Každá lekce jí přinesla určitou míru překvapení, kdy si postupně uvědomovala s čím má tu čest. Neslibuji zázraky. Jak jsem zmínil, je potřeba vynaložit úsilí a odmakat si to. Snažím se Vám být zarážkou, která Vás donutí pokračovat v obraně a nedovolí Vám vracet se do role pasivní oběti, která se manipulátorem nechá ovládat.
Druhým momentem, který mě v komentáři zaujal, je uvědomění si, že naučit se nastavování hranic druhým se neobejde bez toho, abych já sám respektoval hranice ostatních. Jde o jedno a totéž a jedno nelze bez druhého. V reakci je vše podstatné vyjádřeno stručně a jasně.
Často se mě klienti ptají „Jak to tedy dopadne?“ Co bude výsledkem jejich obrany? Bude vztah pokračovat? Co se bude dít v rodině, pokud jsou agresory rodiče? A co když je to nadřízený? Přijdu o práci? Já sám dopředu nikdy nevím. U partnerských vztahů to bývá tak, že jedna třetina klientů zkusí vztah udržet a nechají se nakonec vtáhnout zpět. Druhá třetina si nastaví hranice, vztah začne fungovat a oběť není poškozována. Poslední třetina zvolí rozchod. Někteří klienti jsou už po rozvodu, ale neustále řeší konflikty.
Neexistuje tedy univerzální odpověď. Já Vás pouze naučím se bránit a nastavit hranice. Záleží velmi na reakci agresora a jeho schopnosti se Vám nakonec nějakou mírou přizpůsobit. Pokud se manipulátor nepřizpůsobí a agrese se stupňuje, vztah nemá smysl, protože takový člověk není schopný respektovat jakoukoli Vaší potřebu. Většinou Vás za to, že se bráníte, trestá. Tam už se často sám ze vztahu vystrkává.
Je důležité to, v jaké fázi oběti manipulátorů přijdou. Čím dřív přijdete a svou situaci začnete řešit, tím lépe. Pokud Vás k tématu něco napadlo, článek Vás inspiroval, neváhejte se podělit do komentářů.
"Soft skills v negativním smyslu"… bomba pojem 🙂 ♥ vše vyjadřující 🙂
ZJ
Cílem je, asi dát se dokupy, srovnat se, ale je to vůbec vedle narcise možné? Je to tak, že když se srovnám, nastavím hranice, pak, po nějakém čase se ten vztah normálně uklidní? Nebo budu muset pořád být na stráži před nějakým jeho novým nápadem jak mne ponížit? Říkáte, že narcis se skutečně nesrovná, jen zamaskuje? Moje zkušenost to tedy bohužel potvrzuje.
Branit se pomuze jen na chvili a to celou dobu mudi nyt clovek ve strehu.Ja dice pozde ale prece jen odesla.Nasledky byly desive,moc nechybelo a vratila se zpet.Ale ustala jsem to.Nejhorsi je vracet jim jejich metodou.Ponizuje on me tak ja jeho taky a nestacim se divit.Uz se nebojim ani ze mi vezme syna.Jsem silnejsi nez on a to diky jemu ja nejsem psycho ,ale on vi ze soud o syna prohraje a me uz nemuze deptat zratil nademnou svoji moc.Je tezke od nekoho takoveho co vas roky ponizuje,psychicky depta i bije odejit,ale jde to.A to v momente kdy si uvedomime svoji cenu.
Uvedomila som si, že nechcem takto žiť. No zároveň si uvedomujem, že neviem ako chcem žiť… ako a čo bude ked budem zrazu sama… neviem žiť… po mnohých rokoch života s takýmto mužom, neviem ako žiť…
ja vam uplne rozumiem, a to som s manipulatorom zila len kratko, ale domace podmienky a tie vztahy zalozene na manipulacii sa opakovali…v prvom rade – musite si vazit samu seba…tiez som si nevedela predstavit, ako opustim taky vztah a co bude po tom, no je to vas zivot, vasa volba, vase psychicke zdravie…je to chorobny vztah, nici vas…ano, bude to tazke, budete mat mozno velmi tazive myslienky, ale oslobodite sa…verim tomu, ze mate vo svojom okoli priatelov a rodinu, na ktoru sa spolahnut da…pomoct moze tiez praca a konicky…najma verte sama sebe…polozte si otazku, ci ste prisli na svet preto, aby ste plnili niecie poziadavky a ci nie ste snad plnohodnotny clovek, co si zasluzi nieco VIAC ako ponizovanie, manipulaciu, obmedzovanie a mnozstvo ineho, co si ja len na zaklade preziteho dokazem predstavit…myslim, ze si zasluzite omnoho, omnoho viac…a pocity zufalstva, beznadeje albo neschopnosti zmenit situaciu su prirodzene a pochopitelne…ale berte ohlad v prvom rade na seba samu, zijete predovsetkym sama so sebou CELY ZIVOT. Naozaj ten clovek – bez ohladu na to, co ste spolu vsetko prezili – stoji za to, aby ste sa kvoli nemu trapili a stratili seba samu? Momentalne v takom vztahu nezijem a viem, lahko sa mi to mozno hovori, ked nevidim do situacie, ale sama viete, ze tak zit nechcete…to je dobre…casom pridete na to, ako zit chcete 🙂 aj ked sama. Ale predsa nie sama, kedze budete mat samu seba, budete plnohodnotna osobnost, kym doteraz ste svoje ja bola nutena potlacat…prezila som si to, viem, ake je mat pocit uplnej neschopnosti a nedolezitosti…ale je to blbost…vy predsa dolezita STE ! a ak aj mate pocit, ze mozno pre nikoho, stale je tu ktosi, pre koho by ste mali znamenat vela…VY SAMA…verim, ze najdete vnutornu silu celit takejto vaznej zivotnej skuske…a bez ohladu na to, ako dlho budete zbierat odvahu, najma myslite na svoje stastie…ktore mozno teraz neviete, ako ma vyzerat, ale viete ako vyzerat NEMA. Vela stastia !
přesně ,i já po testu , sem byla taky naprosto v šoku i sem se klepala, jak to přesně sedí a že je to vlastně takhle a takhle.
Já ho mám doma taky. Už chodím na terapii. Jedna z mých obran je, že jsem právě dnes podstoupila test na výši IQ a na osobnostní poruchy, abych dokázala svému NARCISOVI, že jsem normální. Pokud se bude snažit poukazovat na to, že "nemám mozek v hlavě" nebo "bych měla brát nějaké prášky" (jak on s oblibou říká), ukážu mu zarámovaný dokument od pana doktora, že na hlavu jsem v pořádku a mé IQ by stačilo i pro dva průměrné lidi. Jenže bohužel pan doktor mě noc neuklidnil. Řekl mi, že pokud mám doma to, co si myslím, jeho ubližování se bude zdokonalovat a plíživě se ze zálohy zatne zase jinam a jinak. Pravdou je, že nyní mám klid hlavně díky tomu, že jej ignoruji. Jsem s ním 7 let a nic jiného nezabírá. Toto je jediná možnost, která mi umožňuje žít tak, abych trpěla co nejméně. Bohužel když vidí, že já už jsem ho prokoukla a že mě nerozhází, jde na to přes děti. Malému ubližuje a přehnaně trestá a větší zas štve proti mě. V této situaci už končí veškerá legrace. Bohužel musím vydržet do června, než se budu moci odstěhovat. Prozatím jsem ho postrašila tím, že si ho u všeho fotím. U toho jak bije děti, u toho, jak říká tyranské řeči. Bojím se, co zas odkud přijde a kdy to vypluje napovrch. Můj narcis má kombinaci více poruch narcis, histrion, paranoia plus pije. Toto vim proto, že studuji psychologii. Manipulátor nikdy neuzná, že je manipulátor, protože to je hlavní problém jeho poruchy, nemá totiž na své chování dostatečný náhled. I když možná nakrátko uzná, že něco není správně, většinou je to jen za účelem další manipulace. Jeden útok odrazíte, přijde jiný zákeřnější a hůře odhalitelný.
presne tak!!! žila som v takomto vzťahu 13 rokov. Priviedlo ma to k živej viere v Boha, ten ma vyviedol z toho psychického pekla bez ujmy na zdraví. Psychologička mi povedala, že sa predo mnou skláňa, že som silná. Dokázala som nevedomky prísť na terapiu a svojmu tyranovi som ju spontánne poskytovala. Hovorí sa, že čo ťa nezabije, to ťa posilní. Alebo nenávratne poškodí… Prešla som tréningom ako mariňák, veľa mi to dalo do života, ale určite – BERTE NOHY NA PLECIA! Nedávajte nikomu nad sebou moc.
Je důležité se zastavit a uvědomit si jak vlastně chcete dál žít. Zaměřte se na sebe ne na něho. Moje zkušenost je život s člověkem s poruchou osobnosti, alkoholik …. Byla to zkouška, kdy jsem se naučila najít sama sebe, poznat svoji hodnotu a odešla jsem, už nepotřebuji zažívat takové peklo, nemám potřebu nikoho měnit. Dala jsem si svobodu a odešla jsem…. Žiji, jiný život, který stojí za to, jsem šťastná, mám skvělého partnera … doporučuji …
Zvlastne, ale ja som urobila to iste. Zacala som chodit na terapiu po tom, ako som uz nevladala pocuvat, ze som narusena, nemam to v hlave v poriadku a vraj zijem mimo realitu…neustale ponizovanie a drasanie mojej psychiky sposobilo to, ze uz som si naozaj nebola ista sama sebou a aj som prispustila, ze to moze byt tak, ako mi neustale vtlka do hlavy. Vysetrenim sa vsak ukazalo, ze som mentalne uplne v poriadku a tiez IQ som mala nadpriemerne. Jedine, co z toho vzislo, ze som neustale v strese, ale vzhladom na okolnosti to este dobre zvladam. Tak som mu teda ukazala papier, ze som normalna a niesom narusena dufajuc, ze to uzna a viac ma nebude mat za magora. Co sa stalo? Magor je aj terapeut. Jediny kto to moze vediet je pan dokonaly, nazor hocikoho ineho nieje spravny.
Co se stane, když se začnete bránit?
Ale co se stane, když se nezačnete bránit?
Když se začnete bránit, váš manipulátor okolo sebe začne kopat – a to pořádně. Bude to hodně nepříjemné a nepřestane to. Kdybych nenavštívila předtím psychologickou poradnu, kde se paní doktorce podařilo správně pojmenovat situaci, ve které se nacházím (manipulace ze strany partnera), tak se přiznám, že bych se mu nikdy nedokázala účinně postavit. Doporučila mi přečíst si knihu Nenechte sebou manipulovat od Isabelle Nazare-Agaové, díky které jsem pochopila i příčiny velmi smutné události, kterou jsem si spoustu let nedokázala rozumným způsobem vysvětlit. I díky této události jsem pochopila, že manipulátor si za všech okolnosti myslí, že váš odpor zlomí, že to je na něj jen nějaká vaše hra, ve které musí vyhrát (za každou cenu), pokud bude dostatečně vytrvalý, že ho jen zkoušíte. Nerozumím tomu, že nechápou, že každý má své hranice, za které už se zdravým rozumem nejde zajít a pokud ho na to upozorníte, nebere vás vážně. Nerespektuje vás jako člověka, člověk je on, vy jste nula. Braňte se, když budete "hodní", nic se nezmění. Já jsem se v životě setkala se dvěma silnými manipulátory – nejdřív ve vztahu dítě-rodič, pak jako partnera. A věřte, že manipulátora nezmění ani to, že si jeho dítě vezme život, že se nezačne chovat jinak. On si vždycky dokáže vysvětlit, proč on za nic nemůže. Díky této osobní zkušenosti jsem se rozhodla po 23 letech pro rozvod. Psycholožka mi sice říkala, že je to až krajní řešení, že pokud se naučím se svým partnerem "zacházet", tak je soužití s ním možné. Věřím jí to, určitě to možné je, ale já nechci zbytek života prožít v neustálé kontrole sama sebe, přemýšlet nad každým slovem, které vyslovím a "hlídat si neustále" záda. Vlastně nevím, jak to přesně myslela, neptala jsem se. Od partnerského života očekávám vzájemný respekt a podporu, ne neustálou doživotní ostražitost.