Žádné produkty v košíku.
Nezařazené
Lze ochránit dítě před manipulativním partnerem?
Protože se nám množí dotazy na téma: Lze ochránit mé dítě před vlivem manipulativního (patologického) partnera?, rozhodli jsme se zaměřit na praktickou ilustraci této situace v následujícím videu. Doufáme, že bude užitečné a nápomocné. Držte se.
Je jedno, jestli jde o puberťáky nebo malé děti, ale jak pozoruji své nebo jiné děti, tak mám pocit, že mají přirozenou schopnost agresivitu rozpoznávat. Ony se při ní prostě necítí dobře. Pak záleží na tom, jaké sledují reakce vůči agresi u svých rodičů. Jak s ní rodiče nakládají nebo zda jim třeba jejich emoce reinterpretují a říkají jim věty typu „Ne, na to nereaguj, to je v pořádku.“
Pokud dochází k takové manipulaci ze strany rodičů vůči dětem, tak dítě samozřejmě ztrácí ve své emoční stavy důvěru, případně je začíná interpretovat úplně opačně. Vzor, který rodič předává, ať už jde o ten agresivní nebo o ten, který se nebrání a je obětí manipulace, dítě přejímá. Mozek se pak naučí nesprávně interpretovat emoce a dochází k vsugerovávání a sebe přesvědčování se typu „tuto emoci nemám brát vážně, musím se motivovat nebo se přesvědčit o tom, že tohle je v pořádku“. Těmito mechanismy se narušuje důvěra v emoce, které pak v běžném životě přestane jedinec používat.
Časté dotazy, které od klientů dostávám, zní, zda je možné dítě před takto manipulujícím partnerem ochránit. Zda jsou způsoby, jakým lze i malé dítě srozumitelně naučit rozpoznávat agresi a bránit se jí. Jak se zachovat, pokud má dítě z druhého rodiče strach nebo kvůli němu trpí pocity viny? Vybavuje se mi historka mé klientky, kdy její dítě bylo s otcem na dovolené v Alpách a dostalo angínu, bolelo ho v krku a vykazoval další symptomy tohoto onemocnění včetně vysoké teploty. Otec léčil dítě argumenty: „jak můžeš mít anginu, když víš, kolik ta dovolená stála?“ Dva dny na to otec dostal anginu také a v ten okamžik se mohlo začít marodit. Do té doby to byla brutální manipulace a tady už to ani nebylo o emocích ale o fyzické bolesti.
Je tedy možné zabránit poškození dítěte takovým partnerem? Samozřejmě to možné je. Dítěti je nutné potvrzovat důvěru ve vlastní emoce a pomáhat mu je interpretovat. Napadla mě k tomu fyzikální metafora. Představte si údolí a kopce. V údolí jsou emoce, a na kopci je „rácio“ a manipulace. Vaše psychika je kulička. Kde má ta kulička být? Kde je rovnovážná pozice. Když ji dám na svah kopce, skutálí se dolu, nebo vyjede nahoru? Sjede dolů, tam kde jsou emoce. Tam je její rovnovážná poloha. Co když ji ale vezmu a silou překonám gravitaci a umístím ji na vrchol kopce, kde je „rácio“. Může tam stát? Může, protože je tam tzv. kvazistacionární pozice, kde když kuličku budu hodně vyvažovat a tlačit nějakou silou, tedy manipulací, tak ji tam udržím. Ve chvíli ale, kdy přijde druhý rodič a řekne „hele těm emocím můžeš klidně důvěřovat“ a vyruší manipulaci, tak se kulička skutálí zpátky k emocím. Stačí od druhého rodiče jen lehce drcnout.
Jinými slovy, pokud dochází ke kompenzaci manipulace, tak dojde k návratu přirozené schopnosti vnímat emoce. Život je jednodušší s emocemi. Pokud se jimi řídím, umím rozpoznat, co mi je příjemné a co není a nepoškozuji se. Pokud však svým emocím nedůvěřuji, nevím, co chci, a musí mě někdo řídit, nebo si musím emoce od někoho půjčovat, jsem vhodným potenciálním členem nějaké mocenské struktury, protože pořád potřebuji manipulaci a aby mi někdo říkal, co mám dělat. Je tedy důležité dítěti nabídnout kompenzaci manipulace, jinak časem v naší metafoře vznikne na vrcholu jakési plato, na kterém se kulička, tedy naše psychika, udrží a přes které nebude schopna se dostat.
Myslím si, že nemusí být na škodu, když má dítě s manipulativním partnerem zkušenost (samozřejmě za předpokladu, že mu druhý rodič předává know-how, jak se bránit). V budoucnu pak bude schopno v kontaktu s jiným manipulátorem takového rozpoznat a umět na něj reagovat. Manipulativní rodič se tedy pro dítě stává takovým trenažerem, který je někdy k nezaplacení. Je to jako když se půjdete učit pilotovat Boeing nebo Airbus. Budete chodit na trenažér a ten výcvik Vás bude stát miliony korun. Tady ten trenažér už máte. Je to takové štěstí v neštěstí. Nemusí to tedy být nutně jen zlo, pokud to ten druhý rodič dokáže pochopit a vykompenzovat. Což je trochu problematické, pokud se zaměříme na to, proč se rodič do takového vztahu dostal a jaké má predispozice. Sám má před sebou ohromnou cestu a spoustu práce, jak se tomu naučit bránit, aby to mohl předat dál. Ale jde to.
Investice do rozvíjení schopnosti se bránit a do reflexe svých emočních procesů v rámci terapie, je ta nejlepší, kterou můžete udělat pro obnovení důvěry ve vlastní emoce. Zjistíte tak, co Vás vede k tomu, že se nebráníte manipulaci, proč Vás to ani nenapadá, a že vaše emoční stavy jsou úzkostné (tedy paralyzující, kdykoli se agrese vůči Vám objeví). V okamžiku, kdy se toto vše naučíte, získáte know-how a zpracujete emoce tak, že se jimi řídíte, jste toto schopni předat i svému dítěti. Pak nevidím důvod, proč by se dítě nebylo schopno bránit (tedy za předpokladu, že nezdědí velkou poruchu mozku, která je dána geneticky, což si myslím, že ve většině případů se neděje).
Odpověď na otázku, zda manipulace partnera musí děti nutně poznamenat tedy je, že nemusí. Pro dítě je důležité, aby mělo alespoň jednu bezpečnou postavu ve svém životě. Ani to nemusí být rodič, může to být například prarodič, soused, kdokoli. Dítě samo si ty bezpečné osoby hledá, a když na ně narazí, tak se jich drží, protože se cítí bezpečně. Problém je, když takové osoby nepotká nebo je jich poskrovnu. Pak se u dítěte může rozvinout určitá míra paranoii. Osobně si myslím, že se schopností rozeznávat vlastní emoce, co nám je a není příjemné, se rodíme. Je jen potřeba dbát na to, aby se tato schopnost nezničila.
Dakujem! 🙂
Dobry den, bylo to moc dobre vysvetlene. Urcite se tim budu ridit. Mate jeste nejake podobne povidani?
Díky, moc jste mi pomohl.
A co když manipulativní jsou oba rodiče?
Velmi zajímavý názor. Děkuji
Dakujem. Vase video mi dodalo nadej, ze sa moja situacia da zvladnut. Teda hlavne dcerina situacia.
Dobrý den, děkuji za video. Jak si tedy mohou pomoci lidé, kteří vyrostli s jedním – manipulativním – rodičem a vliv "bezpečných" osob na jejich život byl v průběhu dětství opravdu epizodický? Jak mají psychicky zvládnout ten rozpor, že někdo, kdo je opatroval, byl zároveň jejich nepřítelem, který svojí péčí jejich existenci zároveň ohrožoval?
To by me taky zajimalo. Resim to nestykanim se a to mi prislo, ze pomaha. Ale uvizla jsem v jinem patologicke. vztahu, mame tri deti… Bude to na dlouhou terapii.
To sa da zvladnut, len je hrozitansky tazke. Ja som sa na tu cestu dala, aj ked mi srdce krvaca. Dolezite je, ze som zablokovala ten chory vplyv na mna a moju rodinu a zmierujem sa s tym, ze manipulator (ani druhy rodic) to nikdy nepochopi.
Mooooc tleskám Vašim videím a kurzům. Pokračujte ve své práci, přesně tohle mnoho lidí potřebuje. Srozumitelný, názorný a motivující výklad této problematiky je snad právě jen Váš. Alespoň jsem se s ním nikdy nesetkala. Co víc snad říct….Díky !
Dobry den, kdyz mam takoveho manzela, manipulativního, ma cenu s ním žít. Synovi je 11let a jeste mam holcicku 7 let. Dekuji
A co když manipulativní jsou oba rodiče?
Byla jsem psychicky týrána se sexuálním.násilìm.Ex distal moji dceru jako nebiologický otec do péče.Byly tam náznajy sexuálnìho obtěžování.Mstì se s požehnánìm rakouských úřadů.Psychopat a narcista,bývalý alkoholik,gemblér,konto v mìnusu,předčasný důchod..Je pod jeho vlivem,odmìtâ veškerý kontakt..Děkuji.
Dobrý den,
zažila jsem si manipulaci od své babičky, ale to jsem ještě netušila, že narazím na ještě horší manipulátory. Babi mě a přítele aspoň nechala trochu žít, ale s přítele rodiči se do slova a do písmene nedá dýchat. Mě vyštípali v době, kdy byl přítel v nemocnici, protože jsem jim šíleně ‘ublížila’ tím, že nebylo po jejich. S přítelem se můžeme vídat vždy o víkendu a potom jednou týdně pár hodin mimo jeho byt. V propouštěcí zprávě jsem si přečetla, že rodiče si nepřejí, abychom žili spolu ve společné domácnosti, rodiče mají obavy z obtížné komunikace se mnou, od přítele jsem se dozvěděla, co v jejich očích jsem (pomstychtivá mrcha, teď, co je koronavirus, tak jsem i vironosič a potenciální viník přenosu nákazy v rodině). Matka přítele o mně mluví výhradně ve třetí osobě a tituluje mě konkubina. Přítel se jich tak bojí, že jim radši přistoupí na jakoukoliv šílenost jen aby byl klid. Rodiče mu totiž vyhrožují, že když neudělá, co oni chtějí, vyhodí ho z bytu. Když jsem nám našla byt za Prahou, tak nejdřív chtěl jít a pak se stáhl. Začaly typické kecy o vině vůči rodičům (byl na ně hnusný), musí jim pomáhat, atd. Z rozhovoru s jeho sestrou vysvitl důvod : Prý miláčka rodiče budou tlačit na to, aby přítel šel do ústavu a na děláme si jen problémy. Přítel jede v módu kdyby to bylo jen na mně, tak…, ale musím poslouchat jako hodinky, jinak…. Vůbec nevím, jak to mám odbourat. Emočně a psychicky trpíme oba dva. Přítel mi říká, abych to nebrala vážně a jeho rodiče o mně do propouštěcí zprávy uvedli, že jsem labilní a také psychicky nemocná. Chtěla bych s jeho rodiči o tom mluvit a dotáhnout k tomu i přítele, ale oni se nám vyhýbají. Nevím, co s tím. Jak se těmhle hnusárnám bránit, protože přesvědčovat přítele, že se stalo vše jinak než tvrdí jeho rodiče a vysvětlovat, že já opravdu nejsem labilní blázen a pomstychtivá mrcha, kterou on ani nikdo okolo nemá brát vážně, nejspíš nikam nevede.
Moja zlata vykaslite sa na toho poseru, HDED, aj na jeho hnusnych rodicov, a utekajte kade lahsie. Traja na jedneho to uz je o zivot.☹️ Su na svete aj ini, normalni sikovni chlapi. Za rok si nanho ani nespomeniete. Drzim palce.❤️🌹
Urobila som chybu, že som v takomto vzťahu zostala, dokonca porodila dieťa. No v mojom prípade sa naplno ukázali, až keď som bola tehotná a v pasci. Cele to malo fatálne nasledky, ktoré tu ani nejdem radšej písať… A peklo budem zažívať ja aj môj syn, kým tu svokrovci budú. Momentálne má ťahajú po súdoch a usilujú sa obrat o dieťa a dedičstvo. Všetky životy naokolo zničené, u obetí tazke chronické choroby… Ja teraz bojujem o slobodu, no už vo veľkom oslabení a vyčerpaní. Prosím, utekajte kade ľahšie a už sa neobzerajte späť!!!
Dobrý den, drzim vam palce at vse dopadne dobre a mate dostatek sil. Co se dedictvi tyce… dovolila bych si Vam dat malou radu, byt Vasi situaci neznam. Omlouvam se, pokud se vas to jakkoliv dotkne. Neni v tom zly umysl. Jen ma vlastni zkusenost. Pokud se vylozene nesnazi vas pripravit o vas vlastni majetek, proste jim reknete ze si dedictvi muzou strcit do… ehm… jisteho otvoru nachazejiciho se v zadni casti tela. Porad je lepsi byt chudy a svobodny nez bohaty ale necim svazany. Z moji zkusenosti (nekolik manipulativnich clenu rodiny)… Nic nevyfoukne manipulatorovi vitr z plachet tolik jako kdyz vi ze na vas nema paku. Muj otec je typicky manipulator, matka typicka obet. +Par dalsich podobnych paru mame v rodine. Jako dite jsem z toho byla hodne spatna…protoze jsem casto byla uprostred jejich stretu. Otec matku pomlouval a slovne napadal a matka brecela a prosila me at otci neodporuju a nehadam se s nim, ze si to pak vyzira ona. Nikdy si neumela nastavit hranice a u me to vnimala casto negativne…jako ze jsem na lidi zla. Pak se ve me asi projevily psychopaticke vlohy nebo co, od otce jsem se emocionalne zcela odstrihla a zaradila jej do kolonky \”kamarad k pivu\”. Kdyz na me neco zkousi tak se ponekud krute bavim tim, ze mu davam ochutnat jeho vlastni medicinku + odmitam vse co mi nabizi abych mu pak nemusela byt nicim zavazana. Je to samozrejme tezsi cesta… Ale nemenila bych.
To nebyly psychopatické vlohy, co se ve vás probudilo – naopak, to byla ta zdravá část.
Tak jsem to tady pročetla,a nestačím se divit. To neexistuje žádná spravedlnost? Čelím už dlouho bývalému manipulatorovi,tyranovi s psychopatickými sklony, který se mi tu jednou za čas objeví a přesvědčuje mne, že se změnil…situace je o mnoho těžší, protože máme spolu dceru…a já vůbec nevím,zda se mi v tomto státě podaří jí před ním ochránit. Udala jsem ho za fyzické napadení, už jsem byla dvakrát na vysvětlení,on se nedostavil a hlavně o tom vůbec neví nebo dělá že o tom neví. Jsem už zoufalá,chci to mít za sebou,chci žít v klidu, trpím nočními můrami a bojím se vyjít z domu, protože když jsem doma jsem v bezpečí ale kdyby mě potkal někde venku, začne teror, už to mám zažité několikrát… teď jen čekám na další dopis od komise, všechno se to táhne skoro rok a on se tady po půl roce začal zase ochomytat s jeho slavnými výroky \” změnil jsem se a já mám právo na dceru\” v těhotenství mě bil,dcera ho vůbec nezajímala, neživil jí, doteď mi na ní neposlal ani korunu jen dvakrát a to když měla svátek a narozeniny a teď si myslí, že když dal peníze, že mu padnu k nohám a hned mu holku vydám. Už nevím co mám dělat, mám z něho strach, malá je v pozoru když slyší mužský hlas…a to s ním byla naposledy v říjnu minulého roku. Jemu nejde o ní,jen mě skrze ní vydírá,ale kdo mi to uvěří? Nemám proti němu samozřejmě nic…jen své zážitky, kterými budu trpět do konce života
Stejný příběh, jenom ze strany matky s disociální poruchou. Syn kterému je 9 měsíců, jí nezajímá. O nic jiného jí nejde než bojovat skrze syna proti mne. Jedno udání za druhým, zmanipulování mé rodiny kamarádů, její rodiny ona se staví do role svatouška a mne staví do role tyrana. Čas který musím trávit bojem ve smyslu prosby, vysvětlování, bránění se útokům a udáním mne zabijí, protože bych ho chtěl trávit se synem. Čas mne a synovi nikdo nevrátí, hájím práva syna ale vše se otočilo tak, že já ubližuji synovi a napadám matku tím, že jí neustále poučuji apodobně.. Nemá zodpovědnost, empatie, postrádá lidskost, vše podle ní, je zákeřná a umí ublížit. Ano je to matka syna, proč jsem to 3 roky neviděl netuším, ale neviděl. Rád bych syna zachránil, ale brzy bude pozdě a vše je proti mne, její lži a každodenní útoky skrze syna mne brzy donutí odejít.
Dobrý den, bývalý partner má rysy narcistické poruchy osobnosti. Při předávání dítěte u nás docházelo k útokům (slovním – nadávky, extrémní křik atd, agresivní natáčení mě a dítěte). Nyní je upraven styk tak, aby se rodiče nepotkávali. Bohužel dítě (7let) u všech incidentů vždy bylo a v tu chvíli reagovalo pláčem. Nyní však pracuje s verzí otce – kdyby ses mami nechovala tak či onak, kdyby jsi udělala to či ono – tak by táta nemusel reagovat tak či onak. Anebo že já jsem “napadla” tatínka. Je to nesmírně náročené. I když někdy řeknu, ty jsi přece u toho byla a taky jsi měla strach, mrzí mě, že si to pamatuješ jinak? Každopádně v tuto chvíli je pro mě velmi těžké vidět, že by mohlo jít ochránit dítě před manipulací.